Vždycky jsem si třeba myslela, že se do třiceti zcela určitě stihnu vdát, a to stoprocentně ještě předtím než se mi narodí děti. Člověk míní, život mění, svatba a svatební noc už dnes nezaručuje přerod panny v ženu. Já se takto přerodila víc než dekádu před ostrou palbou, z níž vzešla Eliška, a za absenci sňatku denně děkuji anděli strážnému. Óká, jednodenní naparování se v princeznovském ohozu tedy škrtám (pánové, doufám, že se teď nahonem nikdo z vás nezblázní, máte totiž už jen ca 2,5 měsíce), ale pořád mám ještě pár týdnů čas něco darebného spáchat. Které jsou tedy ty 3 věci, co bych ještě stihnout mohla?
1) Sbalit zajíčka
V době, kdy mým největším flirtovacím úspěchem rovná se pomrkávání tatínků na hodinách plavání by mé sebevědomí po takové akci jistě zavrnělo blahem. Nicméně by zde hrály svou hlavní roli tyto důležité atributy: musela bych být trochu opilá (a to trochu 2x podtrhnout = skvělá nálada, chuť flirtovat, ale ještě rovná chůze a srozumitelná artikulace), musela by být tma (bez komentáře) a musel by být on opilej. Nebo aspoň natvrdlej. Dost na to, aby nezaregistroval nočník, který jsem mimochodem zapoměla vylejt, pyšně trůnící na svém místě před TV. A opatrnej, aby nešlápl omylem na dětské piano, jak se to často stává mně, a ono nezačlo uprostřed noci vyhrávat melodie bučící kravičky. Ideální by byl i hluchej. To aby se nepodivil, když se Elí k ránu probudí, postaví, vystřelí dudlík a s obrovským důrazem na poslední souhlásku prohlásí: "Báccccc!".
Protože mi je jasné, že by se tu ty trenky zas dlouho neohřály. Možná by si je ani nenatáhl, strčil by je do kapsy a v kalhotách naostro pádil pryč. A já? Pokračovala bych dál, stejně tak, jako když se zapráší po "starších vydáních". Posadila Elku na nočník a vehementně jí tleskala. Dost často se totiž radujeme i smutníme, když jde vlastně o hovno :-)
2) Užít si pořádnou dámskou jízdu
Rozumějte, nemyslím jízdu jako jízdu. S kočárkem. Myslím večer. Samotná. Tedy obklopená kamarádkami, bez témat typu, jakou velikost právě "nosíme". (Btw já nosím stále esko. Přesto mluvím jak trubka v množném čísle. Svatá prostoto!). Bez mega příruční přebalovací tašky narvané křupkama, plenkama a paklu s 80 vlhčenými ubrousky. (Což mi připomíná dnešní konverzaci v prodejně O2. "A jaký typ telefonu byste si představovala?", jsem dotázána s poukazem na stěnu vyskládanou přístroji o formátu čítanky pro 1. třídu. "No tohle rozhodně ne, kam bych dávala pleny?!?" Následkem čehož spokojeně odcházím ušetřena dilema, kde vezmu nezbytných 15 000,- Kč na tu nejkůlovější cihlu.)
Ale zpět k věci. Čistě holčičí vycházky už jsem neměla dlouho. Bůhvíproč jsem si hlídací večery "šetřila" výhradně na setkání s opačným pohlavím. Na výhodné investice holt nemám čuch nebo jsem k nim zatím nedospěla. Totéž platí pro investování energie do vztahů. Kámošky totiž, jakkoli vás možná pomluví, vás obvykle neopustí kvůli vašemu dítěti. Ani se nevyspí s jinou. Neřeknou vám, že pro ně nejste dost sexy. Neusnou uprostřed rozhovoru s vámi. Nehrají si 4x týdně na mrtvého brouka kvůli tréninku. A hlavně! Kamarádek může mít člověk hafo najednou. Bez výčitek :-)
3) Položku za třetí si dnes nechám trochu alibisticky otevřenou. Otevřenou nejen pro sebe a své telecí nápady, nýbrž i pro vás. Mileráda si přečtu vaše návrhy v komentářích. Ale nezapomeňte. Take it easy! Já ten narozeninový rozruch neberu jako podstatný životní přelom. Co se dalo, posrala jsem už do teď. Snad mám ještě aspoň dalších 30 let před sebou na napravování chyb :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat