Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


Zobrazují se příspěvky se štítkemsport. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsport. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. února 2015

January revision

Máme za sebou první měsíc slibného (nový rok bývá vždy slibný ;-)) roku 2015, tož rozhodla jsem se zrevidovat svůj "2015-to-do-list" , který jsem vykopla někdy před Vánoci. Pro ty z vás, kdo neměli tu čest se s ním obeznámit na mém FB profilu, přikládám níže (ostatní prosím přeskočte, ať vás má výmluvnost neunudí k smrti :-):

1) Pravidelně jíst. Neodbývat se a nesoukat do sebe Elišky piškoty po 23.h večer.
2) Usmívat se. Na Elišku, na sebe a na kohokoli, kdo o to bude stát. A v případě mých "bad days" to platí dvojnásob.
3) Udržovat kolem sebe pořádek. Nebo si aspoň zvyknout na nepořádek a nehrotit se z toho.
4) Chodit včas spát. Nedělat si zápisky ve 2:11 am a pak se ráno divit, že chce dítě v půl 8 snídat (po ca 11hod spánku v kuse)
5) Vyzkoušet nový sport. Že břišní tance nejsou sport? Pokusit se ho skloubit s péčí o dítě, příp. ho použít jako závaží/zátěž.
6) Donést konečně ty 4 igelitky s out-of-fashion-and-love věcma a botama na charitu. A děkovat tomu, že jsem na tom ještě tak, že můžu věnovat.
7) Sledovat aspoň občas zprávy. Což si nejsem jistá, jestli dam, protože pohled na týrané děti/ženy/důchodce nesnesu. Stejně tak na Milouše Zemanů.
8) Nenechat chcípnout všechny kytky v bytě. A nechat chcípnout všechny pavouky, resp. nedat jim šanci se u mě rozmnožovat.
9) Mýt auto častěji než když zaprší a vyhazovat z něj prázdné plastovky dřív než mi za zády vyroste Mount Everest.
10) Naučit Elišku smrkat. Kdo kdy zápasil přes týden s odsávačkou, pochopí.
11) Psát si, když mi bude smutno. A když bude veselo, ukládat si zážitky na harddisc v hlavě a ve správný okamžik si je umět přehrát.
12) Pořídit si špunty do uší. Nemuset poslouchat sousedův kuřácký chrchel v posteli.
13) Zajít na kultůru. Nezblbnout ze seriálů a jejich dopoledních repríz. Nenechat zblbnout dítě tancující na reklamy.
14) A jedno těžko realizovatelné přání - vzít Elišku (a sebe) v létě k moři. Ne že bych opovrhovala českou vlastí, ale sůl si do vany nenasypu (máme sprcháč).
15) Koupit si roční dálniční známku, abychom mohly často navštěvovat mojí maminku, kterou naše přítomnost obvykle potěší a skolí zároveň.
16) Neztrácet a nezapomínat klíče!!! Nenechávat v roztržitosti klíče v zámku a to ani v autě před barákem. Nebýt štamgastem v železářství Vojík.
17) Další těžko realizovatelná věc - nebýt roztržitá :-) Občas to může být i nebezpečný (viz klíče v zámku výše).
18) Pořídit si lepší sešit než notýsek o šířce kreditní karty a nepsat do něj věci ála Bridget Jones (přestože mi vyplňuje mé splíno-romantické-jásenatovyseru večery). Nejsem ani tlustá (zatím), bezdětná (už) ani mi není přes 30 (ještě chvíli).
19) Pravidelně up-datovat tento seznam, kdeže škrtat a dopisovat povoleno :-)
20) Umět věci odložit a vrátit se k nim později, když se dostanu do už-mě-nic-nenapadá fáze. Zhasnout a jen tak snít..