January revision

Máme za sebou první měsíc slibného (nový rok bývá vždy slibný ;-)) roku 2015, tož rozhodla jsem se zrevidovat svůj "2015-to-do-list" , který jsem vykopla někdy před Vánoci. Pro ty z vás, kdo neměli tu čest se s ním obeznámit na mém FB profilu, přikládám níže (ostatní prosím přeskočte, ať vás má výmluvnost neunudí k smrti :-):

1) Pravidelně jíst. Neodbývat se a nesoukat do sebe Elišky piškoty po 23.h večer.
2) Usmívat se. Na Elišku, na sebe a na kohokoli, kdo o to bude stát. A v případě mých "bad days" to platí dvojnásob.
3) Udržovat kolem sebe pořádek. Nebo si aspoň zvyknout na nepořádek a nehrotit se z toho.
4) Chodit včas spát. Nedělat si zápisky ve 2:11 am a pak se ráno divit, že chce dítě v půl 8 snídat (po ca 11hod spánku v kuse)
5) Vyzkoušet nový sport. Že břišní tance nejsou sport? Pokusit se ho skloubit s péčí o dítě, příp. ho použít jako závaží/zátěž.
6) Donést konečně ty 4 igelitky s out-of-fashion-and-love věcma a botama na charitu. A děkovat tomu, že jsem na tom ještě tak, že můžu věnovat.
7) Sledovat aspoň občas zprávy. Což si nejsem jistá, jestli dam, protože pohled na týrané děti/ženy/důchodce nesnesu. Stejně tak na Milouše Zemanů.
8) Nenechat chcípnout všechny kytky v bytě. A nechat chcípnout všechny pavouky, resp. nedat jim šanci se u mě rozmnožovat.
9) Mýt auto častěji než když zaprší a vyhazovat z něj prázdné plastovky dřív než mi za zády vyroste Mount Everest.
10) Naučit Elišku smrkat. Kdo kdy zápasil přes týden s odsávačkou, pochopí.
11) Psát si, když mi bude smutno. A když bude veselo, ukládat si zážitky na harddisc v hlavě a ve správný okamžik si je umět přehrát.
12) Pořídit si špunty do uší. Nemuset poslouchat sousedův kuřácký chrchel v posteli.
13) Zajít na kultůru. Nezblbnout ze seriálů a jejich dopoledních repríz. Nenechat zblbnout dítě tancující na reklamy.
14) A jedno těžko realizovatelné přání - vzít Elišku (a sebe) v létě k moři. Ne že bych opovrhovala českou vlastí, ale sůl si do vany nenasypu (máme sprcháč).
15) Koupit si roční dálniční známku, abychom mohly často navštěvovat mojí maminku, kterou naše přítomnost obvykle potěší a skolí zároveň.
16) Neztrácet a nezapomínat klíče!!! Nenechávat v roztržitosti klíče v zámku a to ani v autě před barákem. Nebýt štamgastem v železářství Vojík.
17) Další těžko realizovatelná věc - nebýt roztržitá :-) Občas to může být i nebezpečný (viz klíče v zámku výše).
18) Pořídit si lepší sešit než notýsek o šířce kreditní karty a nepsat do něj věci ála Bridget Jones (přestože mi vyplňuje mé splíno-romantické-jásenatovyseru večery). Nejsem ani tlustá (zatím), bezdětná (už) ani mi není přes 30 (ještě chvíli).
19) Pravidelně up-datovat tento seznam, kdeže škrtat a dopisovat povoleno :-)
20) Umět věci odložit a vrátit se k nim později, když se dostanu do už-mě-nic-nenapadá fáze. Zhasnout a jen tak snít..


Nejdřív jsem si myslela, že se vyjádřím ke všem položkám pěkně bod po bodu (mám ráda organizovanost), ale protože ten seznam má být na celý rok, nechci hned některé řádky odpískat po jednom měsíci. A protože mě právě inspirovala kamarádka Lucka (mimochodem, moc fajn holka i čtení) http://greatexpectationsbylucie.blogspot.cz/2015/02/uplynuly-leden.html, budu se po ní trochu opičit a opatřím si (pěkně organizovaně ;-)) jednotlivé položky, znamínky plus a mínus. Upřímně, výsledek bude v tomhle případě překvápko i pro mě.
(Jen mě furt mrzí, že neumim ty fotky. Pěkně nastajlovat své pokrmy, nákupy, bytové doplňky (ale máme spoustu nových hraček:-)), výhled z okna (z jedné strany zarostlá zahrada, z druhé betonová zeď) či nedejbože sebe by mi dalo asi tolik práce jako zkonstruovat ponorku. Budete si tedy muset vystačit s mojí květnatou mluvou a vlastní obrazotvorností.)

+ Nevím, jestli se častěji usmívám, ale naučila jsem se nový typ úsměvu a s úspěchem sobě vlastním ho aplikuji v praxi. Je to ten, spadající do kategorie "omluvný". Myslím, že matky krotící své děti v období raketového vývinu vědí, o čem mluvím ;-)

- Mé stravovací způsoby jsou trága, ovšem abych se trochu ospravedlnila, ne moji vinou. Eliška totiž s nárůstem svých zubů i inteligence silně pochybuje o tom, co jí předkládám na talíř, a tak takticky počká na to, co naložím sobě. Po mém prvním ochutnání se teprve dostane do klidu a směle mě pak katapultuje do role "dojížďáka". K snídani mi pak milostivě povolí posbírat větší zbytky bébéček a piškotů, co nepobere lux. Velkorysost je holt vlastnost, co zdědila po mně :-)

- Co se týče úklidu, bé je správně. Osvojila jsem si toleranci nejen v mezilidských vztazích, ale také v oblasti domácnosti. Nicméně po průjmové předvánoční smršti jsem se vybavila zásobou dezinfekčních sprejů. A nevěřím už na komerční dětská očkování :-(

- Sportovat jsem nezačala. A mimo to taky chodíme méně často ven, což souvisí s dalším bodem - smrkat neumíme, přestože rýmičková sezona je v plném proudu. Takže jsem teď sfoukla 2 mínusy najednou. Jen tak dál...:-(

- Také flora v mém bytě utrpěla ztráty. RIP krásná "orchije" od kolegů z práce. Nikdy nepochopím, jak může být kytka zároveň suchá a přitom vespod přelitá. RIP vánoční hvězdo, jež jsi u mě pobyla tak krátkou dobu. RIP vlastnoručně ze semínek vypěstovaná bazalko. Je tu bez vás smutno. Ale Ježíšek mi naježil vázu. Na mé oblíbené, řezané. Růže, tulipány a narcisky. Tak honem, jaro :-) !

+ Ano, píšu si. V posteli do deníku nebo rovnou sem. Přemýšlím, jestli to implikuje to, že jsem často smutná. Snad ne, mohla bych totiž místo toho psaní dělat cokoli jiného. Třeba cvičit. Nebo uklízet :-P (viz výše) Kdyby se mi ovšem chtělo ;-)

- Špunty si posunuji ve svém seznámku na přední "high priority" příčky. Nejen kvůli tomu neskutečnému kašli, kdy přemlouvám sama sebe, nezvednout se nejít zaťukat na sousední dveře s dotazem: "Jste si jist, že jste v pořádku?" Já totiž asi brzy nebudu. Zároveň je zařadím do své "garderoby" coby nezbytné doplňky při nevyhnutelném setkání s konkrétními osobami.

+ Společensko-kulturní zážitek úspěšně splněn, dá-li se za jeho odškrtnutí považovat účast ve zdejším AKS na tradičním maturáku. Navíc se mi podařila nevídaná věc a to zvládnout celou "dress up" proceduru během necelých 40min, včetně silného turka a večeře. A druhý úspěch: Neskončilo to v afektu rozlitým pitím ani roztrhanými šaty ;-) Tak nevím, jestli se už dovedu tak skvěle ovládat nebo jen stárnu :-)

- Na moře nešetřím. Vůbec teď nešetřím. Jen na sobě. Snažím se přelstít energetickou bilanci tak, abych ze sebe vydala víc než potřebuji přijmout. Zákony jsou ale neúprosné...

+ Známku máme, a tak s větrem v zádech a řvoucím motorem, řítíme se s Elkou vstříc dobrodružstvím :-) A přidávám další nevídanou věc, a to dočasně plnou nádrž v mém autíčku, což ve mně vyvolalo nečekaně silné emoce evokující svobodu. Bohužel taky dočasnou.

- Veřejně se zde prohlašuji za debila, protože svoji poslední klíčovou epizodu zde ani ventilovat (z bezpečnostních důvodů) nemůžu. Stala se mi totiž v jedné plzeňské čtvrti poměrně dost zastoupené spoluobčany tmavší pleti. A já měla (zcela výjimečně) kliku jako blázen!

+ Deníky se mi sešly dokonce hned 2 a ještě jsem k tomu jimi byla podarována svými milými, což je neskutečně milé :-) A do třetice jsem ještě, jak vidíte, založila tenhle blog, coby nástroj šíření a interakce. Následek je takový, že jsou dny, kdy se od něj nemůžu odtrhnout. Chci si číst (miluju knížky) a nemůžu. Vlastní myšlenky jsou tak neodbytné, že mi nedovolí přesedlat do světa někoho jiného. A tak prostě nějakou dobu setrvávám v tom svém. Minimálně do doby než se vypaří ta roztěkanost.

Tak to je vše, k čemu bych se za uplynulý měsíc chtěla vyjádřit. Stalo se toho samozřejmě víc, nicméně jsem se tentokrát rozhodla držet svého původního plánu, takže do detailů zajdu třeba....po únoru. Stejně ale, sice nevím komu, díky za všechny zážitky :-) A výsledná bilance? 7:5 není zas taková hrůza, ne?