Pečení pro pokročilé

Konec roku 2019 se nese ve stylu Bridget Jonesové. Oproti loňsku mám:

• 5 kilo navíc (4, když se zvážím za specifických předem daných podmínek)
• pořád žádný normální vztah
• vánoční svetr se sobem
• pár "přeřeknutí", kdy se mi podařilo někoho urazit
• ještě míň iluzí o tom, že se mi někdy podaří vést normání (nudný) život
• pořád ještě dost iluzí o tom, že někdy uslyšim tam tam ta dam, tam tam ta dam...
• sakra hodně iluzí o mužích typu Hugh Grant...:-(

A oproti Bridget si nedávam předsevzetí. Kila, svetr i iluze si klidně nechám, jsou horší věci (třeba komunisti, teroristi a další -isti).

Chtě něchtě jsem se dostala do věku, kdy mi přátelé a známí chtějí dohazovat své přátele a známé, takže jsem poměrně často konfrontována s větou "tomuhle rozvedenýmu by ses líbila". Asi bych si na tenhle způsob seznamování měla zvykat, nakonec juchající v klubu už těžko někoho okouzlim, vzhledem k 1. nedostatku klubů v okolí, 2. frekvenci mých návštěv i 3. výdrže mého juchání. 

Všechny tyhle věci tak nějak hrajou proti mně a nechávají skórovat "rozvedené pány" (mimochodem, ten název zní hrozně, a přestože to spíš v mým případě znamená, že si mě nikdo nechtěl dosud vzít, jsem ráda, že rozvedená zatim nejsem). Bohužel ale pořád taky nejsem ta správná utěšitelka zhrzených duší. Minulost je od toho, aby nás posouvala dál a než fňukat nad rozlitým mlíkem, radši z toho zbytku uklohním palačinky. I když opuštěná máma, pořád jsem duší holka, co se chce smát, popíjet a milovat se stejnou vervou a někdy možná ještě i o kousek víc než dřív, jako by to bylo naposled, vážného s vážnými následky už bylo dost. Smysl pro humor zůstal kupodivu i v té, která je údajně tak náladová a urážlivá (Já? Nikdy, nebavim!).

Zpověď pětileté

Ahoj, sice se jmenujeme každá úplně jinak, ale i tak máme zřejmě hodně společnýho. Nevim teda proč, ale když jdeme takhle společně třeba ráno do školky, ostatní lidi se na nás dost často tlemí. Jen tak, bezdůvodně. Máma to nijak nekomentuje, ale určo to taky vidí a někdy ji to pobaví, jindy zprudí, to podle okolností. 

Máma je vůbec celá dost náladová, ale už jsme si na ní tak nějak zvykly a asi bysme neměnily. Je to prostě už takovej folklór a my se ségrou přesně víme, kdy se rozčílí i co nám řekne. Jinak je s mámou celkem někdy i zábava a co jsme odešly od Míly (ségry táta, pozn. aut.), děláme taky často i různý kraviny a chechtáme se tomu. Předtím se máma nesmála skoro vůbec. 

Na druhou stranu je někdy máma i dost smutná a není to úplně pokaždý jen proto, že fakt hodně zlobíme. Poznáme to se ségrou tak, že nás chce furt objímat a já osobně tohle cicmání odmalička jako moc nemusim, ale Anča, ta by ochotně políbila i Miloše Zemana, jaké je to prase. No fuj.

Taky se teď máma často různě nakrucuje před zrcadlem, zkouší si všemožný hadry, někdy se fotí a někomu to posílá. Tak nějak celkově se víc prohlíží, a tak si říkám, co z toho zase bude. Ale zatím je klid, tak se nechme překvapit.