Jaký byl rok 2022?

 Po dloooouhé době jen pár řádků a shrnutí :-)

1) Láskyplný: Po většinu tohoto roku jsem byla šťastná. A jsem vděčná, protože vím, že existuje :-) Hýčkejte si svou lásku, je tak křehká, jak motýl, ať vám neuletí..

2) Naplněný těžkými rozhodnutími: Část jara a prakticky celé léto poznamenalo mé rozhodování o tom, zda změnit po 12i letech práci. Spojení více důvodů a okolností mě přeci jen posunulo jinam. Bezesných nocí jsem díky tomu zažila hodně, ale dejte někdy na svou intuici. Třeba vás výsledek, i když ne hned, mile překvapí.

3) Napjatý: Po napadení Ukrajiny Ruskem jsem měla snad poprvé v životě vážné obavy o naší (svojí a svých dětí) bezpečnost. Pocit, jaký jsme dosud nepoznali, tak cizí a vzdálený. Pocit, že coby jedinec pro ochranu své rodiny nemůžete udělat vlastně vůbec nic. Pomáhejme si. To jediný k tomu chci dál dodat.

4) Vyčerpávající: Je mi 37, tudíž přicházející únava materiálu je již dosti patrná. 4 roky sama s cácorami, to už dá víc práce zamaskovat ochablé tělo i psychiku. Nebejt migrén, byla bych perpetum mobile. Nebo jak ten náš zánovní křeček v kolečku (v pořadí třetím, dva už během měsíce zničila), akorát já bych přitom nejspíš nevyhazovala z klece ven hovna. Příští rok si ordinuju dovolenou. Flákací.

5) Veselý: Projíždím si fotky v mobilu a říkám si, tady mi to fakt slušelo, vypadám šťastně a free, tak asi takový opravdu byl. Nebyla jsem nikde v zahraničí (Aldi nepočítám), ale přesto celkem opálená, léto nám letos přálo. Chtěla bych bejt víc "tady a teď". Uvědomovat si, že je fajn, když skutečně fajn je. Nebejt furt o krok vepředu, mít v hlavě co bych měla a co musím, co jsem zapomněla a co zapomenout nesmím. 

A tak bych své malé ohlédnutí za uplynulým rokem shrnula takto: Moc rychle utekl. Jakoby snad ani nebyl. Přesto byly chvíle, které bych natáhla jako žvejku, co malé děti vytahují z pusy. A nalepila je někam, kde je uchovám na dlouho. 

Krásný nový rok, ten s malým n a s mnoha okamžiky, které stojí za vzpomínku  🍀

 

P. S. Hvězdička v jabku se nám ukázala. Sice nedokonalá, rozřízla jsem ho nakřivo, ale stačí. Honba za dokonalostí vysiluje, bere energii a v důsledku se jí nepřiblížíte ani tak, jako kdyby jste ji vůbec neřešili. Zjištění z vlastní zkušenosti a ano, pořád s tím bojuji a jedu si to svoje. Ale další jabko jsem už krájet nešla ;-)

 

Březen

Jaro je tu, i když jestli jste jako já naivně zahodili škrabku na auto (byla stejně prasklá) a vyprali a uskladnili kulichy, byli jste nespíš nemile překvapeni. Já osobně jaro vždy uvítam, posledních pár let už né z důvodu mých blížících se na narozenin - je mi zkrátka 30 něco a nevim, jak jsem k tomu dospěla, ale najednou mi čtyřicetiletí chlapi už nepřipadají jako úchylní senilové (nebo senilní úchylové, je to jedno), ale zkrátka tak akorát. Divný to svět.

Ale abych to zas nezakecala, miluju jaro, protože:

1) Mě s největší pravděpodobností postihne sezónní alergie projevující se slzením a pálením očí, a tak mám super výmluvu, proč se nelíčit. Jestli se na jaře ženy vyloupávají ze zimních kabátů do své přirozené krásy, já se vyloupnu do podoby angoráka. Asi si  místo květinové čelenky pořídím zaječí playboy ouška. Když Velikonoce, tak stylově. 

Pohřešovaná

Hledá se žena, věkově něco mezi 20 a 30, ale působí mladším, skoro holčičím dojmem, bez vrásek na čele a pytlů pod očima. Zdá se být plná elánu a ideálů o tom, jaký by život měl být, samozřejmě ten její, ale dokáže perfektně posoudit i odsoudit životy ostatních. Svět vidí trochu černobíle, třídí dost lidi podle vzhledu a sociálního postavení, ale budiž ji k dobru, že se časem snad poučí. 

Myslí si trochu, že jí patří svět a nespokojí se s málem. Je marnivá a nedělá jí problém utratit třetinu výplaty za parádu. Když se nemůže rozhodnout, jakou barvu oblečku, koupí si stejnou věc víckrát, má přeci na to. Skříň 2 x 2,5m má narvanou ramínky k prasknutí a nikdy by nešla ve stejném oblečení či botách 2 dny za sebou. Potrpí si na značky a nekupuje si kalhotky v Lidlu.

Je trochu do větru a vymete všechny akce, baví jí "bavit se" víc než cokoliv jiného. Absolutně jí nejde na rozum, jak někdo může sedět doma. Z baru odchází mezi posledními a obvykle jen proto, že míří do dalšího otevřeného baru. Má hodně přátel a známých a dost lidí také pořád poznává.

Už jsou tam!

Dneska ráno se mi zas trochu změnil život. Stojim s prázdnou před školkou a tak nějak nevim, co s rukama. Po dlouhé době nemusim nikoho nahánět, aby ho nesrazilo auto, ani hulákat přes celou zahradu, podávat ruce a oprašovat špinavé zadky a kolena. Ano, už jsou tam obě. Strkám si ruce do kapes u bundy, šinu se k autu a je mi...divně. 

Pomalu se mi začíná ukrajovat z toho pocitu, že je na mně někdo stoprocentně závislý. Přibývá věcí a činností, ke kterým mě nepotřebují a dokonce ani nechtějí. Ne, nejsem bláznivka co nepovolí přestřihnout pupeční šňůru a hýčká si svou placentu po boku. A věřte mi, po 5 letech doma bych se těšila do práce, i kdybych měla fárat do dolu. 

Stereotyp otupuje a brouk mozkožrout už dávno vylezl uchem ven a rozežírá mi z hladu matrace v ložnici. Pletou se mi oblíbená rčení: Děti jen zděšeně koukají, když na ně popáté vykřiknu u snídaně "Koukejte už spát", návštěvy couvají zpět ke dveřím z mého "Umejt ruce a na nohy" a univerzální radu k nalezení kompromisu při neshodách mám "když se nemůžete dohodnout, nebude si s tim hrát nikdo, dejte to sem". Nutno říct, že po 5 letech omílání už mé hlášky otupily i ouška dětí, takže reakce na ně je čistá 0. Nasazuji silnější kalibr v podobě tlačítka na TV ovladači, vydírání a zákazy (takové ty na méně než 5 minut, aby z toho nebyl zas další moc dlouhý řev).