Čtení z ruky

Ne, asi jsem se úplně nezbláznila nebo možná trochu, malinko ano a nejspíš z toho šílenství jsem se začala trochu zajímat o astrologii a horoskopy. Ne takové ty v Blesku a na Seznamu, co si redaktorky vyšťourávají bůhví odkud. Mám pár oblíbených astrologů, kartářek a numeroložek, které jsem začala sledovat a jejichž předpovědi často sedí. Hlavně někteří z nich používají tak zašmodrchané větné konstrukce a souvětí plná slov jako trigon, konjukce a kvadrát, že takový horoskop pak sedí jakbysmet každému tak, jak to zrovna při své inteligenci je schopen pochopit.

Ne vždy koukám jen dopředu, je povznášející přečíst si, že byl předevčírem "těžký úplněk" a srovnat se s tím, že pro mě to byl den úplně na hovno. Že jsem 4 dny čekala na někoho, až se mi ozve a s hrdostí se sekla, že JÁ tedy jako první dolejzat nebudu, to teda jako v žádnym případě ne, jasný. Jenže dlouhé chladné večery dělají své a po 2 skleničkách vína se i ta největší hrdost rozpustí jako kostka cukru v horkém čaji. A pak já se svym proč a protože a jaktože a deprese je na světě. A vidíte, mohl za to měsíc, a pak ještě jakési komplikované postavení planet kolem něj, to se člověku hned uleví, to mam hned menší pocit, že jsem zas za vola. Astrologie je prostě fajn.

A tak jsem vloni na podzim navštívila kartářku. Předcházel tomu nutkavý pocit a potřeba vyslechnout si od někoho, že to bude dobrý, a když vám k tomu nestačí ujištění bližních, kamarádů a zvířecích mazlíčků, s radostí za tohle od nezávislé osoby zaplatíte i pár stovek. Krom toho jsem si řekla, že budu tentokrát fakt pozorná a prokouknu její metody. Budu nenápadná a budu reagovat tak, aby mě snadno neprokoukla (Kdo mě zná tak ví, jaké mám tiky, když usiluju o "nenápadnost" :-D).