Pečení pro pokročilé

Konec roku 2019 se nese ve stylu Bridget Jonesové. Oproti loňsku mám:

• 5 kilo navíc (4, když se zvážím za specifických předem daných podmínek)
• pořád žádný normální vztah
• vánoční svetr se sobem
• pár "přeřeknutí", kdy se mi podařilo někoho urazit
• ještě míň iluzí o tom, že se mi někdy podaří vést normání (nudný) život
• pořád ještě dost iluzí o tom, že někdy uslyšim tam tam ta dam, tam tam ta dam...
• sakra hodně iluzí o mužích typu Hugh Grant...:-(

A oproti Bridget si nedávam předsevzetí. Kila, svetr i iluze si klidně nechám, jsou horší věci (třeba komunisti, teroristi a další -isti).

Chtě něchtě jsem se dostala do věku, kdy mi přátelé a známí chtějí dohazovat své přátele a známé, takže jsem poměrně často konfrontována s větou "tomuhle rozvedenýmu by ses líbila". Asi bych si na tenhle způsob seznamování měla zvykat, nakonec juchající v klubu už těžko někoho okouzlim, vzhledem k 1. nedostatku klubů v okolí, 2. frekvenci mých návštěv i 3. výdrže mého juchání. 

Všechny tyhle věci tak nějak hrajou proti mně a nechávají skórovat "rozvedené pány" (mimochodem, ten název zní hrozně, a přestože to spíš v mým případě znamená, že si mě nikdo nechtěl dosud vzít, jsem ráda, že rozvedená zatim nejsem). Bohužel ale pořád taky nejsem ta správná utěšitelka zhrzených duší. Minulost je od toho, aby nás posouvala dál a než fňukat nad rozlitým mlíkem, radši z toho zbytku uklohním palačinky. I když opuštěná máma, pořád jsem duší holka, co se chce smát, popíjet a milovat se stejnou vervou a někdy možná ještě i o kousek víc než dřív, jako by to bylo naposled, vážného s vážnými následky už bylo dost. Smysl pro humor zůstal kupodivu i v té, která je údajně tak náladová a urážlivá (Já? Nikdy, nebavim!).

My weekly happyend

Nesnášim neděle večer. Ten čas, kdy jsem utahaná po víkendu s holkama, ale zároveň bych ještě tak nějak chtěla, aby mě někdo vzal kolem ramen a koukal se mnou ještě třeba na bednu, nebo spíš už na placku, ale obsah to má stejný. (Mimochodem, máme novou televizi. Krom toho, že jsem jí sama zaplatila, zaměstnala jsem přitom ještě pár dobrovolníků. Holky: "Mami, kolik ještě pánů nám příde zapojit tu televizi?" Takže asi tak :-))

Každý pátek se opakující iluze o tom, jak umyju okna a vyperu záclony jsou tradičně v prdeli. Naopak špinavé nádobí je na svém čestném místě ve dřezu, protože myčku nám "pánové" ještě nějakou dobu nejspíš připojovat nebudou. Další z mých iluzí o tom, že další den bude na mytí čas a chuť. Bude, až dojdou lžičky.

Nedělní podvečer je taky časem všech spokojených rodin, aby na sociálních sítích dostatečně upozornily na to, jak moc spokojené jsou.

Láska v době sdílené

Valentýn je za námi. Miluji všechny příležitosti ke slavení, a tak jsem si i já udělala radost. Růžové svíčky a srdíčkovej toaleťák jsou rozhodně must-have. Miluji příjemné relaxační večery.

Akorát se mi teda nepovedlo to nějak pěkně a stylově nafotit a nasdílet. Škoda, že ty růže, Pandora taštičky a bonboniéry jsou fotogeničtější. Jak to, že mi, do prdele, zas nikdo nic nedal? Zrušim blog a budu zpytovat svědomí. Možná bych mohla vyhrabat tu taštičku prázdnou a nastajlovat jí s kytkama z Lidlu. Zastřenej filtr, srdíčka, pičovinky a bude. Ale asi spíš počkam na 1. máje. Teď už je beztak s křížkem po funuse a to mam i narozeniny. Narozeniny!

Slavit narozeniny jako plonková je dalším příjemným bonusem ke skutečnosti, že jste zas o rok starší. V duchu Bridget Jones, jež je mimochodem taky už mladší než já. A když se opije, tak i roztomilejší, řekla bych. A asi v tý době ještě nefrčel Face, aby jí někdo rozmazaně vyfotil s panákem nad hlavou a během chvilky to s velkou pompou a ohlasem nasdílel. Sakra, to jste teda pěkně pos..l, pane Zuckerbergu.

Takže ve veřejném prostoru nezadaná, s nula fotkami z USA či exotických ostrovů a navíc ještě zpiťar. Ve vyhledávači looserů na prvnim místě, naštěstí mám rychlé boty a zdrhám dřív než se vše zvrhne k tomu "být ve volném vztahu", z čehož mi vstávají vlasy na hlavě.