Pre-Christmas time

Vánoce za posledních 6 let. Pokaždé jiné místo a dost často i jiný partner (s výjimkou dvou předchozích let). Nutno přiznat si, že v mém životě chybí stabilita. A množí se neopodstatněná zbrklá rozhodnutí, kdy hlava ví, že bilancuju nad propastí, ale srdce ji s vášní přehluší. 

Teď se jí snažím používat. Je to boj. Tepe mi za spánky, bolí žaludek, nespím. Občas ze mně vypadne moudro, logicky podložené, přesto z něj cítím pachuť na jazyku. Zatím stále nenacházím sílu pozitivních afirmací. Funguje to vůbec? Nezní mi upřímně.

Existuje spousta vět, jimiž se snažíme v těžkých chvílích ukonejšit své blízké i sebe. Nejlíp však funguje objetí. Objímám své holky a říkám si: "Ať už jsou ty zkurvené časy za námi!" A to je asi ta nejupřímnější pozitivní afirmace ever, jakou je můj kladně naladěný mozek schopen vyloudit.

A jaké tedy budou naše Vánoce letos?

1) Trochu stísněné, ale o to blíž si budeme. A taky využiju optický klam, kdy i menší množství dárků zabere celý obývák. Jednoznačně pozitivní bod.

2) Rozverné a upovídané. Tak jako holky, které právě dorostly do věku sester - parťaček, majících své hry a blboviny. S mámou, která je neokřikne, protože pokud se zrovna neperou, je ten kravál vlastně docela milý. Lepší než bejt sama a potichu.