Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


Zobrazují se příspěvky se štítkemsociální sítě. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsociální sítě. Zobrazit všechny příspěvky

středa 17. dubna 2019

Insta life

"Seznam těch úplně nejvíc insta-friendly kaváren", čtu nadpis článku, jehož obsah i umístění (já vim, tohle je citace, bouchněte mě ale kladivem, krom toho, že mě titulek svym způsobem zaujal, vim absolutní prd, v kterém sofistikovaném médiu to bylo) mě nechal chladnou. I-N-S-T-A-F-R-I-E-N-D-L-Y, hláskuju znovu ten cizovýraz. Jakože někdo jde kamsi za účelem vyfotit si to na sociální síť? Svět se v prdel obrací! 

Za mých studentských let jsme chodili do hospody U Štechra. V té době ještě neletělo retro, přestože tohle BYLO, z kávy jste si mohli dát jen turka ve skle s cukrem či bez a nahulíno tam bylo tak, že i silný kuřák mohl nechat cigára s klidem doma (a ostatní zas plíce). Neřešila se forma, ale obsah. 

"Friendly" tam totiž byl hospodskej nikoli kulisa. Obsluha totiž fungovala až ke stolu (i přes chodbičku od pípy ke kulečníku, kde jsme sedávali), ne jak v některých dnešních hipsterskejch kavárnách, kde si chodíte pro kafe k pultu (a jste-li šikovní jako já, s obratností člověka po mrtvici ho vycmrndáte přes půl lokálu), a nikdy nedošlo k tomu, že by někdo dopil pivo a neneslo se mu další. Pěna nikdy neopadla stejně tak jako nálada. Utopenec nesl přízvisko "nejlepší ve městě", a to ho nikdo při tom ani nefotil. Někdy prostě i to, co blbě vypadá, stojí za to.. Zlatý léta.

neděle 24. února 2019

Láska v době sdílené

Valentýn je za námi. Miluji všechny příležitosti ke slavení, a tak jsem si i já udělala radost. Růžové svíčky a srdíčkovej toaleťák jsou rozhodně must-have. Miluji příjemné relaxační večery.

Akorát se mi teda nepovedlo to nějak pěkně a stylově nafotit a nasdílet. Škoda, že ty růže, Pandora taštičky a bonboniéry jsou fotogeničtější. Jak to, že mi, do prdele, zas nikdo nic nedal? Zrušim blog a budu zpytovat svědomí. Možná bych mohla vyhrabat tu taštičku prázdnou a nastajlovat jí s kytkama z Lidlu. Zastřenej filtr, srdíčka, pičovinky a bude. Ale asi spíš počkam na 1. máje. Teď už je beztak s křížkem po funuse a to mam i narozeniny. Narozeniny!

Slavit narozeniny jako plonková je dalším příjemným bonusem ke skutečnosti, že jste zas o rok starší. V duchu Bridget Jones, jež je mimochodem taky už mladší než já. A když se opije, tak i roztomilejší, řekla bych. A asi v tý době ještě nefrčel Face, aby jí někdo rozmazaně vyfotil s panákem nad hlavou a během chvilky to s velkou pompou a ohlasem nasdílel. Sakra, to jste teda pěkně pos..l, pane Zuckerbergu.

Takže ve veřejném prostoru nezadaná, s nula fotkami z USA či exotických ostrovů a navíc ještě zpiťar. Ve vyhledávači looserů na prvnim místě, naštěstí mám rychlé boty a zdrhám dřív než se vše zvrhne k tomu "být ve volném vztahu", z čehož mi vstávají vlasy na hlavě.