Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


Zobrazují se příspěvky se štítkemšatník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemšatník. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. dubna 2020

Svět se zastavil...

...a my s ním. Najednou není třeba nařizovat si na ráno budíka, hnát se do školky, do práce, zase do školky a domů, řešit infarktové stavy a vracet se 3x zpátky pro rukavice, náhradní věci a cvičky. Nemusím v práci řešit a prosazovat (či odmítat) urgentní objednávky, nemusím skoro vůbec tankovat, nemusím se omlouvat, proč někam nedorazím, protože mě nikdo nikde ani neočekává.... Zvláštní. Nyní mám moře času na věci odložené do škatulky "ažbudejednoučas". 

Teoreticky tedy dělám celé dny toto:

  • Píšu a to na prvním místě, vylepšuju blog, mám spoustu super nápadů a z návalů kreativity dělám stojky.
  • Čtu všechny ty skvělé knihy, hlavně ty motivační a vzdělávací, co jsem si doma nasyslila. Vyhýbám se naopak Facebooku, Instagramu i slaboduchým článkům a astropředpovědím.
  • Pravidelně cvičím jógu podle Youtubu. Nebolí mi záda, krční páteř a cítím, jak se mi zpevňují paže a břicho.
  • Třídím šatní skříně dětí a ihned prodávám vyřazené věci. Za získané peníze dokupuji vše potřebné, abychom byly připravené na novou sezónu.
  • Třídím svoji šatní skříň a dle metody Konmari vyhazuji vše, co je obnošené, nelichotící či malé (velkého nic krom těhotenských kalhot a trik už nevlastním).
  • Protože mám všude uklizeno, vrhám se na perličky typu čištění filtru sušičky, přesazování kytek, úklid botníku, vysávání za skříněmi, výroba strouhanky z 20 kg sušených rohlíků, vracení prázdných lahví (ty pak přivezu z krámu zpátky domů, protože je zapomenu vrátit), praní záclon (náhlé množství světla v bytě nám s holkama způsobí zánět spojivek) a mazání starých mailů v emailové schránce.
  • Každý den vstávám s pocitem být lepší máma. Připravovat zdravé svačinky, nesmažit spíš dusit (nebo vařit na páře, což v mém podání zní skoro jako sprosté slovo..), nerozkazovat, ale mluvit pomalu, přátelsky a trpělivě a neudělovat dětem nevyžádané rady ze světa dospělých. 
  • Jsem tak strašně moc happy, že bezpečně zavřená doma nemusím řešit vztahy, že si googluju jména všech mužů ve věku 20-55 let v okruhu 2 km a sepisuju si ve sloupcích jejich pro a proti. Přitom dostanu spásný nápad otevřít si detektivní agenturu, kdyby mě v krizové době vyhodili z práce.
  • Namísto oplakávání své sbírky rtěnek vylaďuju důmyslné kočičí líčení očí, které má za cíl uhranout v sekundě každého ze seznamu mužů v okolí 2 km viz bod výše.

středa 4. března 2015

Už je ve vzduchu!

Dnešní článek začnu optimisticky, přestože ještě tak úplně netuším, o čem vlastně bude. V některých věcech prostě u mě nehledejte osnovy. Mám ráda spořádanost, ale také se často nechávám strhnout chvílí. Okamžikem. (A průser je na světě... Píšu ovšem jen do závorky, ať si hned nepokazím ten pozitivní vstup :-)).

Cítím totiž ve vzduchu předjaří. Navzdory netajícím hromádkám sněhu, co mi znemožňují normálně nastoupit do auta. Eliška to trefně komentuje slovy "báccc", já o něco peprněji "ku..a!". Nemám ráda ten tající marast nemilosrdně odhalující výkaly a všudypřítomný bordel. Ale miluji ten vzduch, první teplé paprsky a prosvětlená odpoledne. Dává mi naději, a to i přesto, že se všechno zdá být na prd. Dává mi těšení na "nevímcoalebudetokrásný". Zase jsem naivní a odhazuji rozum jak kloubouk do dáli. Přijde zas někdo a vytrestá mě?

A protože bude jaro, tak tůdle. V očekávání jen toho pěkného zašlapuji katastrofické scénáře přímo do toho rozbředlého bahýnka. Hodlám totiž řešit jen každoroční jarní nezbytosti. Hodlám totiž hřešit :-)

  • Jako každý rok zjistím, že nemám co na sebe. A teď se tento problém navíc rozkošatil o další křivochcalku v rodině. Která ještě ke všemu roste, čímž je oproti mě ve výhodě. Holt se budu při jarních procházkách schovávat za stylové dítě a doufat, že mě při jejím šarmu nikdo nezaregistruje :-)
     
  • Jako každý rok budu chtít (a pravděpodobně to i udělám) umýt okna. A jako každý rok se o týden později naseru při pohledu na pylem zažlucený parapet, rámy i skla. A navíc přitom ještě začnu pčíkat :-D

  • A jako každý rok se dostanu do láskyvolající nálady. A pravděpodobně se i zamiluju. Protože i když jsem přece máma, pořád zůstávám holkou. Naivkou plácající na sebe barvičky a vůničky ve snaze se zalíbit. Štěbetalkou s kámoškami, která nepřestává řešit opačné pohlaví, přestože má dost starostí o to, zasytit jeden hladový zobáček. Cool pařmenkou, která přes milion tisíc stopadesát špatných zkušeností opakovaně míchá alkohol, aby následný den protrpěla s milion tisíci stopadesáti permoníky v hlavě. Čímž bych ráda vzkázala svým milým a známým bez závazků: Dítě vás fakt nezmění. Určitě vyčenžuje priority, některé věci odsune na čas na vedlejší kolej tak, abyste na ně mohli brzy ladně navázat. A pokud nebyly důležité, zapomenete na ně. Profiltruje vám přátele a donutí vás je nazývat "tetami a strejdami". Je zas donutí chápavě se usmívat a věřit tomu, že jim skutečně pozorně nasloucháte, i když přitom postopadesáté opakujete "Nelej na sebe ten čaj!". Odhalí ve vás skryté rezervy a naučí vás je efektivně využívat. A pokud nejste skrytý neurotik a biofanatik, naučí vás se ve správný čas vyprdnout na kdysi veledůležité detaily. Takže já tahám ze skříně loňskou větrovku a staré konversky, vpouštím do bytu trochu denního světla (což je momentálně technicky možné pouze skrz OTEVŘENÉ okno) a chvátám ven vstříc omamnému vánku a březnovým zážitkům :-)