Svět se zastavil...

...a my s ním. Najednou není třeba nařizovat si na ráno budíka, hnát se do školky, do práce, zase do školky a domů, řešit infarktové stavy a vracet se 3x zpátky pro rukavice, náhradní věci a cvičky. Nemusím v práci řešit a prosazovat (či odmítat) urgentní objednávky, nemusím skoro vůbec tankovat, nemusím se omlouvat, proč někam nedorazím, protože mě nikdo nikde ani neočekává.... Zvláštní. Nyní mám moře času na věci odložené do škatulky "ažbudejednoučas". 

Teoreticky tedy dělám celé dny toto:

• Píšu a to na prvním místě, vylepšuju blog, mám spoustu super nápadů a z návalů kreativity dělám stojky.
• Čtu všechny ty skvělé knihy, hlavně ty motivační a vzdělávací, co jsem si doma nasyslila. Vyhýbám se naopak Facebooku, Instagramu i slaboduchým článkům a astropředpovědím.
• Pravidelně cvičím jógu podle Youtubu. Nebolí mi záda, krční páteř a cítím, jak se mi zpevňují paže a břicho.
• Třídím šatní skříně dětí a ihned prodávám vyřazené věci. Za získané peníze dokupuji vše potřebné, abychom byly připravené na novou sezónu.
• Třídím svoji šatní skříň a dle metody Konmari vyhazuji vše, co je obnošené, nelichotící či malé (velkého nic krom těhotenských kalhot a trik už nevlastním).
• Protože mám všude uklizeno, vrhám se na perličky typu čištění filtru sušičky, přesazování kytek, úklid botníku, vysávání za skříněmi, výroba strouhanky z 20 kg sušených rohlíků, vracení prázdných lahví (ty pak přivezu z krámu zpátky domů, protože je zapomenu vrátit), praní záclon (náhlé množství světla v bytě nám s holkama způsobí zánět spojivek) a mazání starých mailů v emailové schránce.
• Každý den vstávám s pocitem být lepší máma. Připravovat zdravé svačinky, nesmažit spíš dusit (nebo vařit na páře, což v mém podání zní skoro jako sprosté slovo..), nerozkazovat, ale mluvit pomalu, přátelsky a trpělivě a neudělovat dětem nevyžádané rady ze světa dospělých. 
• Jsem tak strašně moc happy, že bezpečně zavřená doma nemusím řešit vztahy, že si googluju jména všech mužů ve věku 20-55 let v okruhu 2 km a sepisuju si ve sloupcích jejich pro a proti. Přitom dostanu spásný nápad otevřít si detektivní agenturu, kdyby mě v krizové době vyhodili z práce.
• Namísto oplakávání své sbírky rtěnek vylaďuju důmyslné kočičí líčení očí, které má za cíl uhranout v sekundě každého ze seznamu mužů v okolí 2 km viz bod výše.

Ve skutečnosti se však moje stereotypy smrskly do tohoto:

• Nejsem schopná napsat ani pár řádků úvodníku k facebookovému profilu svého blogu a i v té jedné kostrbaté větě nasekam chyby. Článek vypotim po skleničce Plzně a 14 krát ho přepíšu (už bohužel bez Plzně). Inspiruju se u ostatních blogerek a až na pár funny fotek mám pocit, že ty texty teď tak nějak nejdou nikomu...
• Za 3 týdny jsem přečetla zhruba 4 denní horoskopy (abych si potvrdila svůj momentální stav - ano, stojí to skutečně za ho...o, děkuju pěkně), pár zpravodajských článků a názorů o koronaviru a asi 150 vtipů. Úžasnou knihu o tom, jak zpomalit jsem naopak otevřela pouze jednou a byla z ní tak unavená a zpomalená, až jsem z toho usnula (pokud toto byl záměr autorky, tak gratuluji).
• Cvičení se vyhýbám jak čert kříži od doby, kdy se při každém nezvyklém pohybu ozve má levá ledvina. Na koberci se protahuju pouze v případě, že dětem zapadnou kostičky pod gauč nebo deka za gauč. Procházky si ale vyloženě užívám. Během všech cest s košem se snažim polapit do svých nozder tolik čerstvýho vzduchu, co mi rouška dovolí.
• Skládání trik podle Kondo jsem zavrhla v okamžiku, kdy mi došlo, že v mé skříni je tento systém absolutně na hovno. Starosvětsky svá trička neustále ŽEHLÍM a skládám do komínků. A taky nebudu nic vyhazovat, naopak, v karanténě labužnicky vytahuju svoje sekáčové a jiné oldschool modely a dokonce jsem začala i zašívat, protože kdovíkdy si zas budeme moct jít do krámu zas něco koupit, že jo. A měli by to tak dělat mimochodem i ostatní, kor v době, kdy se 90% všech hadrů a oděvů přešívá na roušky. Buďme rádi za své skříňové poklady. Amen.
• Anarchie v denním stravování, oblékání, hygieně, pohybu i kultuře se promítla i do péče o domácnost. Pavouky už nevysáváme, ale pořádám z nudy jejich závody, ulepený kuchyňský stůl je teď bezva místem pro výtvarné činnosti a občas vážně uvažuji nad tím, že si v lince nechám vyříznout další dřez a přikoupím sadu nádobí. Sice sem návštěvy kvůli zákazu skoro nechodí, i tak mám ale obavy, že by nakonec kvůli přilepení se někde neodešly. Rozhodně ale plánuju s tím něco udělat. Někdy. Až zase naskočím do svého rychlíku a nebudu stíhat :-)

 

Občas si doma cvičně nahodim rtěnku, aby se mi ta má zásoba nezkazila

• Karanténa JE prověrkou pro vztahy, co si budeme nalhávat. U těch nových můžete s radostí eliminovat všechny ty zbytečné činnosti okolo, co se provádí venku, a získáte tak víc času na sex a poznávání se navzájem (zapomeňte, pokud máte 2 malé děti jako já). U těch letitých zas musíte eliminovat všechny výmluvy a získáte tak neomluvitelně víc času na sex. Jak si s tím kdo poradí, nechám už na vás..
• Ve skutečnosti musím uznat, že děti nejvíc milujou nic neřešící mámu. Tu, co jim k obědu usmaží řízky s hromadou kečupu a ovládne se, když se po jídle kečup nachází na všech brýlích, světlých podsedácích, ve vlasech a na zádech (tomu nevěřte, já se neovládnu NIKDY). Tu, která si s nima dá ke sváče zmrzlinu s Pikaem, protože ví, že 2h běhání po lese vyžadují energetickou nálož. A nejvíc chtějí, aby jejich máma byla v pohodě, usměvavá, uvolněná a free. To jí pak odpustí i drobné výchovné nedostatky, víte? 

My outdoor reality

Nakonec bych ráda vše shrnula jedním pozitivním zjištěním: krom toho, že se nám tu v Aši uzavřely veřejné instituce, nemůžeme jezdit do Německa do Aldi ani si v Deichmannu koupit boty na jaro se toho pro člověka jako jsem já zas tak moc nemění. Slunce vychází i zapadá kupodivu na stejné straně domu a je jen na na nás, do jaké míry necháme ovlivnit svoje vnitřní naladění vnějšími zákazy a příkazy :-)