Kdo neumí, ten učí

Po mém posledním článku a četných ohlasech na něj musím jen konstatovat, že v okamžiku, kdy jde o vztahy, umím vcelku docela dobře glosovat, bohužel ale jen hodně zpětně. V přítomném okamžiku jsem sice briskní, ovšem výsledek je mnohdy tristní. Někdy bych chtěla být ta stepwordská panička, co zachová kamennou tvář, chladnou hlavu a dekorum a nerozbije záletníkovi lahev vína o čelo. Chtěla bych umět řešit věci s klidem, aby si pak děti nešeptaly pod peřinou, proč máma zase brečela. Chtěla bych jít příkladem pro své holky bez obav z toho, že za dobrých 10 let budou řešit své vztahy se mnou. Už teď však mají v několika důležitých bodech jasno:

• k tomu, aby se narodilo dítě je zapotřebí pán (ano děvčata, i s vašimi otci jsem nějakou dobu žila)
• dítě roste nejprve v břiše, kde už pána vůbec nepotřebuje
• pán by měl mít jen jednu paní, protože když jich má víc, jsou pak z toho ty ostatní (jeho) paní smutné
• po okamžiku, kdy se 2 políbí, nastává svatba (s různými časovými intervaly mezi tím). A někdy taky ne (viz máma).

Pro nás starší holky bych k tomu ještě dodala:

• Pozor na komunikaci po síti. Co se zdá jako jednoduché, může být velmi zákeřné a nepředvídatelné. A zranitelné.

• Čas vše prověří. Jeden den big love, druhý den big nezájem. Zažila jsem stotisíckrát a nikdy, věřte mi nikdy, to nezačnu chápat. To se totiž chápat ani nedá.

• Intuice je pro blázny, mnohokrát vás možná zradí, ale jakmile vás něco sebemíň zarazí, minimálně o tom chvíli popřemýšlejte. Dají se tak odhalit mnohá pozdější nepříjemná překvápka.

• Nechoďte ke kartářce. Nebo budete jako já vyhlížet neznámého cizince, který se objeví až za 2 roky (jenže je to UŽ letos!!!) a dvojky budou hrát ve vašem vztahu velkou roli (ano, jsem tydýt, ale preventivně si u všech už i sčítám číslice z data narození, nevyjde-li náhodou 2 - já jí tam mám, mimochodem). Jo a klíčová bude prý společná dovolená, což v době epidemie koronaviru má ještě čas.  

• Vše na sebe hned nevykecejte. Jako já teď s tou kartářkou, prvním sexem, počtem sexuálních partnerů, chronickými nemocemi, obsesemi, kuchařským uměním a rodinnými zvláštnostmi. Buď trochu tajemná, radí mi máma, tak si zítra nasadím burku a šupajdím do kanceláře.

• Naučte se přijímat komplimenty. Já to neumim. Co mám hezkého na sobě většinou shodím tím, že ze sekáče (v lepším případě, v horším z blešáku nebo mámě se srazilo v pračce), vlasy jsou jiné, protože po delší době umyté a vyfoukané, když se něco povede, je to štěstí či blbá náhoda. Nejvíc si o sobě myslim, že nejsem dobrá máma. Že dětem chybí zahrada, velký dětský pokojíček, pohodovější máma a hlavně stabilita. Umím nastavit denní režim, ale být vyrovnaná je pro mě něco podobného asi jako být mrtvá. 

• Dělejte si srandu sama ze sebe, a když vám to nepůjde, odbarvěte se na blond. Shodit každé faux paux, přeřeknutí, neznalost či zakopnutí slovy: "já blbá blondýna" je výmluva, kterou uzná každý.

• Když máte pocit, že se všechno sere, napište článek. Když jste šťastná, nepište, žijte. Vsakujte zážitky a schovávejte je v sobě na horší časy. Až pak budete psát, bude vám všechno najednou jasnější a najdete možná i souvislosti.

• Neomlouvejte se nikomu, kdo vám ublížil (a dluží vám tudíž omluvu on). Nevracejte peníze nikomu, kdo vám je vzal. A zapište si to stokrát aspoň do deníčku. Já to píšu jednou a sem. Tyhle věci totiž dělám a ano, opakovaně. Někdo chytrý totiž řekl, že zlo se má oplácet dobrem a odnaučit se takovou poučku je těžší než stáhnout dítěti mokrý punčocháče. (Někde jsem se dočetla, že předsevzetí a celkově věci z to-do-listu se lépe uskutečňují, sdílíte-li je veřejně. Ano, hodně čtu. Někdy až zbytečně moc.)

• Zapomeňte na romantické filmy. Na všechny happyendy s omluvami (cha cha cha!), ujíždějícím vlakem a kyticemi růží. Zapomeňte na starosvětský způsob namlouvání. Chlap má vždy v záloze minimálně další 2. Buďte napřed a mějte i vy v záloze aspoň 3. Jsem sarkastická a ano, když se o něčem takovém o druhém dozvím, vylítla bych z kůže. Jenže na druhou stranu, zkušenosti toto potvrzují. Kdo je pak vítěz a kdo poražený???

• Když si někdo není jistý, pravděpodobně vás nechce. Co uděláte vy v kabince se šaty, u kterých si nejste jistá? Nejspíš je vrátíte na štendr. Nechte ho, ať vás pustí do oběhu. Neví, o co přichází.

• Když jste singl, specifikujte přesně koho hledáte. Sepište si to. Možná pak po nějaké době dospějete seškrtáváním nadnesených kritérií ke strohé specifikaci: Měl by to být muž, se všemi orgány na svém místě.

Tak adios a vztahům zdar!

PS: A ještě jedna věc, pokud byste mylně nabyli dojmu, že neřeším nic jiného než vztahy, není to tak. Vlastně je řeším dost okrajově, protože mi veškerý čas zaberou bohulibější činnosti: vaření jídel, která pak vyhodím; kontrola špatně utřených zadků; česání culíků dle instrukcí; hledání dvoumilimetrového dílku lega kdesi v nekonečnu; příprava švédských stolů dle přání (rajče ne, okurku jo, šunku zarolovat, salám přidat, osolit, překrojit, dolít...); spěchání na kroužek, z kroužku, logopedie, stacionáře, školky, práce, nákupu, autoservisu, knihovny, hudebky, kina, lékaře. Když do toho všeho vměstnám čas na vlastní život a vztah, připadám si jako Steve Jobs. Proto jsou možná takové ty vztahy. Velmi intenzivní a krátké.