Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


Zobrazují se příspěvky se štítkembáseň. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembáseň. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 9. prosince 2023

O víře

Básnička, kterou jsem objevila na první stránce notýsku, co jsem si koupila víc jak před rokem. Tolikrát jsem jí chtěla dopsat a pokaždý z toho vyšel srdcervoucí paskvil, až jsem usoudila, že nejvíc jí to sluší právě takhle:


Viděl jsem lásku 

Slyšel ji cupitat

Kolem mých dveří 

Tak jsem je otevřel 

A okno taky

A chvíli tvářil se

Že v ní snad věřím 


A věřit v něco je podle mě podstatou radostného života. Ať už v lásku, v přátelství, v Boha v jakékoliv podobě, v sebe, ve šťastné konce, naději.

Dokonce i Bohušek z Kurvahošigutntag věřil.

Já věřím v klišé, že všechno zlé je k něčemu dobré. 

Že lež má krátké nohy. 

Že kafe mi udělá den hezčím. 

Že černá zeštíhluje. 

Že po studené zimě vždycky přijde jaro. 

Že svoje touhy nikdo dlouhodobě nepotlačí. 

Že co máš v hlavě je největší bohatství, který ti nikdo neukradne, jak říkala moje prababička, ale Alzheimer je sviňa. 

Že s humorem je na tom světě líp. 

Že velikost penisu nemá souvislost s tělesnou výškou ani délkou chodidla.  

neděle 6. srpna 2023

Co umím

Udělat hvězdu s rozběhem

nesrat se s nedělním obědem


Vytvořit dojem první

i vyhrát maraton pivní


Zachovat andělskou tvář

strhnout dolů svatozář


Předvádět matku roku

omylem Barbíně ulomit ruku


Nabídnout lásku až za hrob

nadávat: "V posteli nedrob!"


Nechat se požádat o ruku

utéct a nedat ti záruku


Celý den hákovat, zpomalí srabi

a pak se potácet s bolestí hlavy


Uvařit kávu sladkou

nechat se podvádět s Radkou


Vypadat sexy a úžasně

obout si důchodky předčasně


Vítat tě s úsměvem herečky

dech zkazit deseti syrečky


Uklízet podle Konmari

čekat až prach se od rohů vyvalí


V negližé spartakiádu

opít se vínem a rozbít si bradu


Investovat a šetřit

tisícovkou prach setřít


Umím se radovat, tančit a zpívat

a taky nečinně v posteli zívat


Umím být bohyně, víla i oběť

vždy ze své podstaty

vrátím se k sobě


neděle 2. dubna 2023

Nejvíc se mi chce...

Mít rudý rty

Když to nikdo nevidí 

 

Být hodně plachá 

Když se nikdo nestydí 


Nebát se

Když ostatní se klepou


Najednou randit

S Frantou, Jirkou, Pepou


Vynášet koš 

Když ležim v karanténě


Utíkat bos

a mluvit urychleně


Chce se mi spát 

Když všichni slaví 


A chci být temná 

Když všichni jste plaví 


Chtěla bych štěkat 

Když všichni chrochtají

 

A musím spěchat

když vy jste tak pomalí

 

Chtěla bych ležet

na mechu v lese

 

Klidně se šťourat

hodinu v nose

 

Chce se mi plachtit

v oblacích s ptáky

 

A ne mít vzezření

nudný starý páky

 

Chtěla bych psát

od noci do úsvitu


A přitom vědět

že TY se mnou jsi tu