Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


sobota 9. prosince 2023

O víře

Básnička, kterou jsem objevila na první stránce notýsku, co jsem si koupila víc jak před rokem. Tolikrát jsem jí chtěla dopsat a pokaždý z toho vyšel srdcervoucí paskvil, až jsem usoudila, že nejvíc jí to sluší právě takhle:


Viděl jsem lásku 

Slyšel ji cupitat

Kolem mých dveří 

Tak jsem je otevřel 

A okno taky

A chvíli tvářil se

Že v ní snad věřím 


A věřit v něco je podle mě podstatou radostného života. Ať už v lásku, v přátelství, v Boha v jakékoliv podobě, v sebe, ve šťastné konce, naději.

Dokonce i Bohušek z Kurvahošigutntag věřil.

Já věřím v klišé, že všechno zlé je k něčemu dobré. 

Že lež má krátké nohy. 

Že kafe mi udělá den hezčím. 

Že černá zeštíhluje. 

Že po studené zimě vždycky přijde jaro. 

Že svoje touhy nikdo dlouhodobě nepotlačí. 

Že co máš v hlavě je největší bohatství, který ti nikdo neukradne, jak říkala moje prababička, ale Alzheimer je sviňa. 

Že s humorem je na tom světě líp. 

Že velikost penisu nemá souvislost s tělesnou výškou ani délkou chodidla.  


Východ slunce je od pradávna symbolem naděje. Pro sovu jako jsem já jsou rána peklo, ale jsou-li takhle krásná, dokážu je ustát s pokorou.

Věřím v magickou sílu make-upu, push-upky a heřmánkového čaje. Věřím v astrologii, numerologii, minerály i čtení z karet. Věřím v osud, který nám pošle do cesty toho správného člověka, ale i v to, že si spoustu věcí dokážem posrat sami, když náš anděl strážnej neni zrovna ve formě. Věřím ve spravedlnost, přestože si tak často říkám, kde do prdele je?

A v lásku,  v tu věřím taky. Vždycky tu v nějaké podobě je, přestože ji zrovna nevidíme. Jenom se naprosto nekoordinovaně objevuje a zase skrývá, což ji činí komplikovanou. Jo, tomu chci věřit, jinak bych musela uznat, že jsem v oblasti vztahů naprosto nemožná (a to nechci).

Krásný a klidný vánoční čas a na Ježíška nevěřte, on za vás ty dárky pod stromek fakt nenakoupí 🙂.


1 komentář: