Přečteno

Jó, knížky, to je moje, a čím míň slov zazní doma, tím větší je má potřeba k nim alespoň na chvíli před spaním přičichnout, ta vzácná chvíle ticha, kterou si zvolim jenom já a nikdo mi jí nepřepne ani nepřetne nesmyslnými reklamami na vaginální tabletky a prášky na potenci.

Vlastně ani tu telku moc nemusím, přes den plní fuknci kulisy a čím víc kraválu nadělají holky, tím méně jí potřebuju. Večer je to pak fajn záminka k tomu se pohádat, bejt jízlivá, i když na tom, co dávají mi záleží pramálo. Asi nejsem ten správnej gaučovej typ, nevydržím sedět v klidu a sledovat děj, tu něco poklidit, támhle a co že se to tam teď stalo? Jo, pro někoho jsem i v tomhle nemožná, to to nemůžeš sledovat, ale mně neutíká jen děj filmu, pořád mam pocit, že toho je mnohem víc...

Raději se zavřu do sprchy, neřeším a nepřepínám a pak si chrochtám s knížkou ve vyhřáté posteli, úchylka nebo zlozvyk z doby, kdy poblíž mně neoddychovaly dva sladké zobáčky. A nejradši mám knížky svoje, půjčování mě znervózňuje, že je zpřehýbám, často knížku div nezlomím ve vazbě, vyřešila by to čtečka, ale to by už nebylo ono.

Ok, tak to by bylo menší intro, rozhodla jsem se vyzkoušet i jiný typ článku než je mý kvákání o běžnym životě, tak uvidíme, jak pochodím. Tady je pár mých tipů a doporučení na fajn četbu z poslední doby:

Iva Pekárková - Levhartice

Vlastně ani nevím, proč jsem si zrovna na tuhle knížku vzpomněla, asi že má stylový přebal, komu na tom záleží, ale spíš jsem přemýšlela nad tím, co trochu perverzního a tak nějak jinýho bych sem šoupla. Tohle je plné černochů a sexu s nimi, ale nepleťte si to s Fifty Shades of Grey, trefné hlášky mi občas vyrazily dech, mám ráda, když se věci nazývají pravými jmény (haha!). Četla jsem to už dávno, tak 2 roky zpět a víc, byla jsem tehdy s asi 2-3 měsíční Eliškou v nemocnici na pozorování a tahle knížka mě bavila. Mimochodem, výsledkem tehdy úmorných zvracení bylo zjištění, že se přežírá, prostě jsem neměla to srdce jí odtrhnout od prsu, když tak pěkně sála :-)

Laurent Gounelle - Bůh chodí po světě vždycky inkognito

Další knížka, vlastně všechny tři tituly od tohoto autora, které jsem měla tu čest přečíst (a to si nedělám prču), jsou super, ale ta poslední mi svou geniálností vyrazila dech. Zařadila bych ji do kategorie takové té psychologicko-motivační literatury, tahle ale neomílá poučky o pozitivním myšlení, sebeprosazování a nutnosti používat ve svém životě slůvko ne, jak je dnes moderní. Vtáhne vás do děje, který je svižný a na konci překvapí nečekanou pointou. Je to rozhodně jedna z knížek, kterou není třeba "jen" přečíst, ale chci jí i vlastnit, tedy mít kdykoliv po ruce na čestném místě své knihovny.

Radka Třeštíková - Bábovky

Poslední z chlívku s názvem "recommend" je pro mě vlastně ještě nedočtená kniha od Radky Třeštíkové. "Bábovky" se skládají z myslím 12ti samostatných kapitol o jednotlivých hrdinkách, které se prolínají, ovšem v různých časových rovinách. Jak vygůglovaný popis titulu napovídá, řeší témata jako je nevěra, těhotenství, vztah matka-dcera, ale i třeba homosexualita atd. Ač mi zpočátku autorka připomínala jednu z tzv. supermatek, které mi moc sympatické nejsou (je o něco starší než já a má taky 2 prťata), ta knížka mě strhla a to nejen svou čtivostí a schopností vystihnout skutečné situace (kolik z nich jsem zažila!), tak i neuvěřitelnou promakaností, s jakou na sebe osudy hrdinek navazují. Klobouk dolů, Radko, to nejsou jen cancy nějaký maminy postující na Facebooku :-)

Nó, přečetla jsem toho víc, holky pěkně spinkají a hromady prádla pro mé večery, thanks god, taky nejsou nekonečný. Za zmínku stojí i Ceny od mého oblíbeného Ericha Segala (NE Stevena Segala!), autora románů Doktoři, Love Story atd., což je celkem objemná bichle, pro vás, co to skousnete.

Naopak nálepkou žádná sláva bych ocejchovala bestsellaře Coelha ("Nevěra") i Viewegha ("Biomanžel"). Kluci to podle mě už moc chrlí jak na běžícím pásu a z tvorby poslední doby jde dle mého oka až moc znát, že se tím (psaním) živí. Tím je samo nechci hanit, oba jsou celkem mí oblíbenci, ale umí to líp. Kdo ještě nezná, doporučuji třeba Veronika se rozhodla zemřít (Coelho), slabá, ale výstižná, super příběh a myšlenka.

Ufff, tak jsem na konci, vynechala jsem knížky povídek od ženských autorek (Obermannová, Nesvadbová, Urbaníková), coby fajn nenáročné čtení na záchod, když vám "TO" jde rychle :-) nebo když se ke čtení vracíte zřídka. Ještě se mi tu válí kniha o výchově dětí a o vztazích, obě rozečtené - ehm, podle toho taky mé vztahy dopadají a děti se chovají :-)

Co vy a knížky? Taky byste jimi nejraději zaplnili každičký kout v bytě jako já nebo vám slouží jen jako pevná podložka pod sklenku vína?

January revision

Máme za sebou první měsíc slibného (nový rok bývá vždy slibný ;-)) roku 2015, tož rozhodla jsem se zrevidovat svůj "2015-to-do-list" , který jsem vykopla někdy před Vánoci. Pro ty z vás, kdo neměli tu čest se s ním obeznámit na mém FB profilu, přikládám níže (ostatní prosím přeskočte, ať vás má výmluvnost neunudí k smrti :-):

1) Pravidelně jíst. Neodbývat se a nesoukat do sebe Elišky piškoty po 23.h večer.
2) Usmívat se. Na Elišku, na sebe a na kohokoli, kdo o to bude stát. A v případě mých "bad days" to platí dvojnásob.
3) Udržovat kolem sebe pořádek. Nebo si aspoň zvyknout na nepořádek a nehrotit se z toho.
4) Chodit včas spát. Nedělat si zápisky ve 2:11 am a pak se ráno divit, že chce dítě v půl 8 snídat (po ca 11hod spánku v kuse)
5) Vyzkoušet nový sport. Že břišní tance nejsou sport? Pokusit se ho skloubit s péčí o dítě, příp. ho použít jako závaží/zátěž.
6) Donést konečně ty 4 igelitky s out-of-fashion-and-love věcma a botama na charitu. A děkovat tomu, že jsem na tom ještě tak, že můžu věnovat.
7) Sledovat aspoň občas zprávy. Což si nejsem jistá, jestli dam, protože pohled na týrané děti/ženy/důchodce nesnesu. Stejně tak na Milouše Zemanů.
8) Nenechat chcípnout všechny kytky v bytě. A nechat chcípnout všechny pavouky, resp. nedat jim šanci se u mě rozmnožovat.
9) Mýt auto častěji než když zaprší a vyhazovat z něj prázdné plastovky dřív než mi za zády vyroste Mount Everest.
10) Naučit Elišku smrkat. Kdo kdy zápasil přes týden s odsávačkou, pochopí.
11) Psát si, když mi bude smutno. A když bude veselo, ukládat si zážitky na harddisc v hlavě a ve správný okamžik si je umět přehrát.
12) Pořídit si špunty do uší. Nemuset poslouchat sousedův kuřácký chrchel v posteli.
13) Zajít na kultůru. Nezblbnout ze seriálů a jejich dopoledních repríz. Nenechat zblbnout dítě tancující na reklamy.
14) A jedno těžko realizovatelné přání - vzít Elišku (a sebe) v létě k moři. Ne že bych opovrhovala českou vlastí, ale sůl si do vany nenasypu (máme sprcháč).
15) Koupit si roční dálniční známku, abychom mohly často navštěvovat mojí maminku, kterou naše přítomnost obvykle potěší a skolí zároveň.
16) Neztrácet a nezapomínat klíče!!! Nenechávat v roztržitosti klíče v zámku a to ani v autě před barákem. Nebýt štamgastem v železářství Vojík.
17) Další těžko realizovatelná věc - nebýt roztržitá :-) Občas to může být i nebezpečný (viz klíče v zámku výše).
18) Pořídit si lepší sešit než notýsek o šířce kreditní karty a nepsat do něj věci ála Bridget Jones (přestože mi vyplňuje mé splíno-romantické-jásenatovyseru večery). Nejsem ani tlustá (zatím), bezdětná (už) ani mi není přes 30 (ještě chvíli).
19) Pravidelně up-datovat tento seznam, kdeže škrtat a dopisovat povoleno :-)
20) Umět věci odložit a vrátit se k nim později, když se dostanu do už-mě-nic-nenapadá fáze. Zhasnout a jen tak snít..