Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


Zobrazují se příspěvky se štítkempotěšení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempotěšení. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 10. prosince 2018

Deník radosti

Miluji, když/ mám radost, když:

1) ...ráno můžu vstávat bez budíku a probudím se vyspalá o trochu dřív než děti

2) ... se někdo cizí usměje na mě nebo na mé holky (a třeba ještě řekne, máte krásné holčičky, to se pak nadmu pýchou jako páv a rázem mám hrudník velikosti F)

 3) ...můžu sníst něco, co jsem neuvařila já. Po 5 letech v domácnosti se to nestává skoro nikdy.

 4) ...mi někdo pochválí můj vzhled/outfit. Trochu povrchní, ale po 5 letech v domácnosti se to nestává skoro nikdy.

 5) ...někomu záleží na tom, udělat mi radost a je jedno čím

Čti dál »
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: , ,
Přihlásit se k odběru: Komentáře (Atom)