Cítím totiž ve vzduchu předjaří. Navzdory netajícím hromádkám sněhu, co mi znemožňují normálně nastoupit do auta. Eliška to trefně komentuje slovy "báccc", já o něco peprněji "ku..a!". Nemám ráda ten tající marast nemilosrdně odhalující výkaly a všudypřítomný bordel. Ale miluji ten vzduch, první teplé paprsky a prosvětlená odpoledne. Dává mi naději, a to i přesto, že se všechno zdá být na prd. Dává mi těšení na "nevímcoalebudetokrásný". Zase jsem naivní a odhazuji rozum jak kloubouk do dáli. Přijde zas někdo a vytrestá mě?
A protože bude jaro, tak tůdle. V očekávání jen toho pěkného zašlapuji katastrofické scénáře přímo do toho rozbředlého bahýnka. Hodlám totiž řešit jen každoroční jarní nezbytosti. Hodlám totiž hřešit :-)
- Jako každý rok zjistím, že nemám co na sebe. A teď se tento problém navíc rozkošatil o další křivochcalku v rodině. Která ještě ke všemu roste, čímž je oproti mě ve výhodě. Holt se budu při jarních procházkách schovávat za stylové dítě a doufat, že mě při jejím šarmu nikdo nezaregistruje :-)
- Jako každý rok budu chtít (a pravděpodobně to i udělám) umýt okna. A jako každý rok se o týden později naseru při pohledu na pylem zažlucený parapet, rámy i skla. A navíc přitom ještě začnu pčíkat :-D
- A jako každý rok se dostanu do láskyvolající nálady. A pravděpodobně se i zamiluju. Protože i když jsem přece máma, pořád zůstávám holkou. Naivkou plácající na sebe barvičky a vůničky ve snaze se zalíbit. Štěbetalkou s kámoškami, která nepřestává řešit opačné pohlaví, přestože má dost starostí o to, zasytit jeden hladový zobáček. Cool pařmenkou, která přes milion tisíc stopadesát špatných zkušeností opakovaně míchá alkohol, aby následný den protrpěla s milion tisíci stopadesáti permoníky v hlavě. Čímž bych ráda vzkázala svým milým a známým bez závazků: Dítě vás fakt nezmění. Určitě vyčenžuje priority, některé věci odsune na čas na vedlejší kolej tak, abyste na ně mohli brzy ladně navázat. A pokud nebyly důležité, zapomenete na ně. Profiltruje vám přátele a donutí vás je nazývat "tetami a strejdami". Je zas donutí chápavě se usmívat a věřit tomu, že jim skutečně pozorně nasloucháte, i když přitom postopadesáté opakujete "Nelej na sebe ten čaj!". Odhalí ve vás skryté rezervy a naučí vás je efektivně využívat. A pokud nejste skrytý neurotik a biofanatik, naučí vás se ve správný čas vyprdnout na kdysi veledůležité detaily. Takže já tahám ze skříně loňskou větrovku a staré konversky, vpouštím do bytu trochu denního světla (což je momentálně technicky možné pouze skrz OTEVŘENÉ okno) a chvátám ven vstříc omamnému vánku a březnovým zážitkům :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat