Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


sobota 23. března 2019

Březen

Jaro je tu, i když jestli jste jako já naivně zahodili škrabku na auto (byla stejně prasklá) a vyprali a uskladnili kulichy, byli jste nespíš nemile překvapeni. Já osobně jaro vždy uvítam, posledních pár let už né z důvodu mých blížících se na narozenin - je mi zkrátka 30 něco a nevim, jak jsem k tomu dospěla, ale najednou mi čtyřicetiletí chlapi už nepřipadají jako úchylní senilové (nebo senilní úchylové, je to jedno), ale zkrátka tak akorát. Divný to svět.

Ale abych to zas nezakecala, miluju jaro, protože:

1) Mě s největší pravděpodobností postihne sezónní alergie projevující se slzením a pálením očí, a tak mám super výmluvu, proč se nelíčit. Jestli se na jaře ženy vyloupávají ze zimních kabátů do své přirozené krásy, já se vyloupnu do podoby angoráka. Asi si  místo květinové čelenky pořídím zaječí playboy ouška. Když Velikonoce, tak stylově. 

2) Když vstávám, je už světlo. Docela se mi zažírá ten trend pozitivních leaderů, co vstanou ve 4:30, jdou si na hoďku zaběhat, posnídají fresh smoothie (červená řepa a baby špenát je must-have), namažou hubu protivráskovym sérem (jo, i chlapi) a nabiti jedou do práce. Já se za zvuku sprostných slov vyhrabu z postele o 2 h později, protáhnu se při tahání holek z postele, k snídani dojedu zbytky rozblemcaných křupinek v mlíku, a tak 20 minut maskuju v koupelně angoráka. Ranní světlo vítám. Minimálně z důvodu minimalizace rizika nesprávně spárovaných ponožek.





3) Protože jsem se nedávno bezostyšně rouhala, že u nás za celou zimu nikdo nezamarodil, vybraly si to holky samozřejmě teď. Solidárně se prostřídaly a aby mi to nebylo líto, vzaly do party i mě. Následky: Sežrala jsem skoro kilo pendreků, co mi tu minule nechala máma (miluje je, tak aby nepřibrala). Taky mi pak celý týden chodily různé balíky. Ty internety mě jednou zabijou...

4) Všude se píše o jarním detoxu, restartu a správném čase na změnu. Kdo nepodlehl na Nový rok, měl by to udělat teď, zbytek roku už bude pasé. Je to blbost, lidi. Nemáte-li na změnu koule teď, ona si vás najde sama jindy nebo vy ji, až ten pověstný pohár přeteče. 
Změny jsou někdy potřebné, často nevyhnutelné a taky bolí. Pokud je můžeme ovlivnit my sami, měly by vycházet zevnitř. Což mi připomíná dnešní trend vydávat se mimo tzv. komfortní zónu. Tak já chci teď na jaře dělat jen jednu věc: zůstat v ní pokud možno co nejdéle.

5) Miluju jaro, protože už můžu nosit jarní kabát. A když ho nemam, tak si ho můžu objednat. Můžu (musím!) si objednat další na jaro nezbytné věci: novou kabelku, triko, šaty a make-up (viz bod 3). Můžu být marnivá, protože změna sezóny si to vyloženě žádá. Je teplo a já chci zářit. Jó, jaro je fajn :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat