Máma je vůbec celá dost náladová, ale už jsme si na ní tak nějak zvykly a asi bysme neměnily. Je to prostě už takovej folklór a my se ségrou přesně víme, kdy se rozčílí i co nám řekne. Jinak je s mámou celkem někdy i zábava a co jsme odešly od Míly (ségry táta, pozn. aut.), děláme taky často i různý kraviny a chechtáme se tomu. Předtím se máma nesmála skoro vůbec.
Na druhou stranu je někdy máma i dost smutná a není to úplně pokaždý jen proto, že fakt hodně zlobíme. Poznáme to se ségrou tak, že nás chce furt objímat a já osobně tohle cicmání odmalička jako moc nemusim, ale Anča, ta by ochotně políbila i Miloše Zemana, jaké je to prase. No fuj.
Taky se teď máma často různě nakrucuje před zrcadlem, zkouší si všemožný hadry, někdy se fotí a někomu to posílá. Tak nějak celkově se víc prohlíží, a tak si říkám, co z toho zase bude. Ale zatím je klid, tak se nechme překvapit.
Prej teď začne zase chodit do práce (proto si zkouší ty nemožný věci a nechce nosit tepláky) a my budeme muset být s Ančou ve školce celý den. Což mi teda tak nevadí, až na to nudný spaní a taky na to, že mě odteďka dávají do dvojice za ruku furt jen se ségrou. Já chci svý kamarádky, Viktorku nebo Márinku a místo toho vyfásnu Anču, kterou trpim doma celej den (není-li zrovna u táty) a navíc mi kouše a štípe. Vopruz, fakt. A ještě si učitelky myslí, kdoví jaký nám tím projevují dobrodinní. Houbeles.
 |
| Když se máma snaží venku vyfotit selfie s náma na mobil. No comment :D |
Nejlíp si od Anči odpočinu, když jde ke svýmu tátovi, což je docela často. Já k tomu svýmu zas tak často nechodím a ani u něj nespím, ale proč, po tom nepátram. Když už mě má, nejraději jsem u babičky, tedy tátovo maminky. Babiček mám vlastně hodně, za což jsem mámě fakt vděčná. Na shánění babiček je fakt dobrá. A taky všechny babičky umí uvařit polívku, na což máma zas až tak dobrá neni. Prej tam dává málo masa a nedovaří zeleninu, říkal Míla. A máma se div nestavěla na hlavu, a stejně pak ten kotel vývaru dojídala 3 dny sama, protože to prostě nemělo tu chuť.
Celkově musím uznat, že dovedu (nejen) mámu v jídle fakt potrápit. Zatímco Anča spořádá 3 selátka a 2 bažanty, já se rozhlížim a čekám na vhodné sousto. Společenská konverzace u stolu díky mně nikdy nevázne a už jsem mámu přitom párkrát zažila doslova vylítávat z kůže. Nevim, co vyšiluje, když se nenajim, dojedu se večer chlebem s máslem. Ten máma uvařit umí.
Milý deníčku, já sice zatím ještě neumim psát (ale umim se podepsat E-L-I), ale spoustě věcí už rozumim. Vim, jak vypadá rodina a máma mi tvrdí, že to jsme my 3. Jenže my jsme jen holky a tátové jsou pryč. Tak jak to sakra je?
Žádné komentáře:
Okomentovat