Hlavní je se nepředposrat. Asi rada nr. 1. Informací na netu a různých fórech je všude tolik, že i zlomek toho se v mozku přetaveném hormony změní v paseku. Za mě fajn je vybrat si jeden, dva spolehlivé zdroje, dlabat na matky na internetu a důvěřovat praktickému lékaři. A když si něčím nejsem úplně jistá, VŽDYCKY raději zajedu na pohotovost než trápit sebe a dítě pochybnostmi.
Všeobecně se ráda vyhýbám extrémům a snažím se svůj život uvádět do rovnováhy aspoň tím, že využívám léta prověřené věci. Vážně si myslím, že by mému tělu neprospělo mít sice volné ruce, ale naložit si dítě do šátku nebo nosítka. Kočárek jsem vždycky tlačila hrdě a nedokážu si představit, abych se svými tehdy sotva 55 kily soustředila veškerou energii a sílu na nošení dítěte z bodu A do B nebo nedejbože uspávání. Přesto chápu jeho výhodu třeba tam, když se někdo vydá do přírody nebo potřebuje venčit psa. Jako alternativa dobrý. Časem třeba někdo vymyslí způsob, jak by dítě nad námi mohlo při chůzi levitovat. A budeme mít volný ruce a nezatížený záda zároveň :D.
A tak jsem to měla i s ostatními vymoženostmi. Místo videochůvičky prostě nastražim uši, zvednu prdel a jdu se na dítě PODÍVAT. Dudlík celkem rychle vyvařim i v hrnci, z dejchací podložky jsem byla po 2 dnech tak na nervy, že jsem pomalu nedýchala napětím ani já. Myslím si, že ze zdravého a fyziologicky narozeného dítěte není třeba dělat úzkostně sledovaného jedince. Přetechnizovanej je ten svět i tak, ne?
Najít si svůj styl výchovy (knížek na to ostatně máme dost) není tak důležité jako zachovat si svůj styl. Těžko se změnim ve veganku a bio mámu, když jsem do teďka snídala po flámu kebab u hladovýho okna. Těžko taky najedu na super spisovnou češtinu a nechám děti skloňovat lejno ve všech pádech, když jsem se vždy vyjadřovala košatě. Ono někdy mít širší slovní zásobu není od věci a děti pak aspoň v kolektivu nezažijí nepříjemné překvapení z neznámého.
Na druhou stranu ale holky budou mluvit a zpívat od 2 let anglicky, protože to pro mě přirozené je. Budou se mnou chodit v létě k vodě, v zimě do knihovny, budeme cvičit a tančit na dospělácký songy a dělat to, co baví i mě. Budeme si lakovat nehty a malovat pusy. Nebudeme hrát počítačový hry, protože to ani mě nikdy neba. Prostě budu dělat všechno pro to, aby holky byly jednou obě trochu jako já, ale samozřejmě mnohem, mnohem lepší.
Důležitou věcí jsou kamarádky. Úžasné jsou ty, se stejně starými dětmi a takových bude asi vaše většina. Nicméně já za sebe oroduji za to, ponechat si aspoň jednu další, která děti zatím nemá. Se kterou půjdete, i když třeba jen jednou za rok na drink a proberete chlapy, trochu práci, kulturu, oblečení a taky ještě chlapy :) Já tohle téma řešim furt, děti neděti a je fajn znát názor někoho nezatíženého vašimi starostmi. Protože starosti máme úplně všechny a vyslechnout si ty cizí nám někdy může dát nový pohled na ty naše. A taky energii do žil, i když ta nám po těch 8mi drincích už nevydrží do rána :-) Mám tě ráda, Baru.
A tímhle možná teď někoho jako fakt naštvu, ale ani si nemyslim, že by mateřství muselo ženský absolutně změnit její vzhled. Jako jo, pravda, na gelový nehty, masáže, saunu a kosmetičku teď čas ani pomyšlení nemam. Prsa se po kojení taky odebraly do věčných lovišť i pár hlubších vrásek se objevilo, nicméně pořád projdu v pohodě futrama do koupelny, holim si (občas) nohy a používám řasenku. Posilku jsem svýho času vyměnila za dvojkočár a kardio trénink s konstatním zvýšením tepu mi zajišťovali (bývalí :)) partneři. A pokud zkušenosti dělají ženu krásnější, budu brzo konkurovat i naší soukromé domácí sbírce Barbín.
 |
| V archívu jsem vyhrabala tuhle fotku z r. 2014. Tady jsem byla ještě docela svěží :D |
Nakonec bych chtěla napsat, že normální či stejný jako dřív už nebudete po mateřský nikdy. Hysterka ve mně se zněkolikanásobila a uspat jí se mi podaří jen výjimečně. Jsem dojatá i z reklamy na Coca Colu, a když se něco zlého přihodí CIZÍMU dítěti, jsem schopná na to myslet a brečet 2 dny. Někdy taky brečim, když opravdu hodně zlobí ("Kde je máma?" - "Ještě furt řve" ozývá se z pokojíku.) Ve stavu největší únavy nespim, a když usnou děti, prohlížím si v notebooku jejich fotky a usmívám se štěstím. Kdo nezažil pořádný emoce, dostane jich nálož. A o tom to celé je.
Jojo, být na mateřský je jízda, kterou ani centrifuga nepřetrumfne. Tak se hlavně nezapomeňte připoutat.
Žádné komentáře:
Okomentovat