KARMA for everyone

Poslední dobou mi přijde, že se kolem mě skloňuje snad ve všech pádech. Karma a karmické vztahy nejsou o náhodě a já jsem najednou pochopila, že opravdu funguje ono staré známé "kdo chce kam, pomozme mu tam". Nerada bych tím vyvolala dojem, že se tím snažím omluvit své chyby, naopak věřím tomu, že vše, co se stalo, má své opodstatnění vedoucí k poznání. A nebo taky ne. A pak je potřeba si celým tím procesem projít znovu.

Není náhodou, že někdo má furt smůlu, nachází si nevhodné partnery a žije v bolestných vztazích. Karmické vztahy nejsou plutím na růžovém obláčku, jsou rozervané, emotivní, bolí to, v nich setrvat i z nich odejít. Rozežírají nás do morku kostí a tím nás ale i hodně učí. A je jen na nás, jestli nás tato setkání poučí, či si svým přístupem vykoledujeme další lekci.

Vesmír totiž na rozdíl od nás nezapomíná. Nemá tendenci bagatelizovat staré křivdy, není sentimentální, ale ani pomstychtivý. Chce nás mít lepšími. Chce nás něco naučit. Chce, abychom pochopili.

Taky jsem postřehla jednu věc. Málokterý člověk mi vstoupí do života jenom jednou a pak šmitec. Vesmír nám dost často dává druhé šance a nechává nás samotné dořešit hádanku, je-li to potřeba. Nebo ji ten druhý dořeší za nás, každopádně interakce proběhne a je jen na nás, co si z ní vezmeme a přijmeme za své.

Ne, nevstoupila jsem do žádné sekty a ani si nešiju batikované hadry. Pořád žiju tím svým celkem nudným nealternativním způsobem, nakupuju v supermarketu a vozím holky do školky autem. Snažím se jen o jiné pohledy na věc, odpovědi na otázku: Proč? se toto pořád děje. "Protože proto" mi zkrátka nestačí. (A nedivim se už svým dětem, že je neuspokojuje odpověď "protože jsem to prostě řekla" :)) 

A taky už mi nestačí jen vědomí toho, že jsem zase JEN něco posrala. Ráda hledam ve všem složitosti, a jak jsem již mnohokrát zmiňovala, existuje-li nekomplikovaný způsob, jak docílit něčeho zcela jednoduchého, vytvořím z toho rovnici o štěpení jádra.

A je-li karma přírodním zákonem příčiny a následku, jak praví Wikipedie (NE průtokový ohřívač vody ani chorvatská hudební skupina), pak je to, co se nám děje přirozené a není nutné, se kvůli tomu hroutit. 

Snažím se teď brát si poučení ze všeho. Nechodim ven v podpatcích, když je náledí. Nechodim ven bez čepice, když mam migrénu a mrzne. Nechodim s oběma dětma tam, kde je koncentrace lidí vyšší než únosná mez (třeba na poštu, když vyplácejí sociální dávky). Vedle mých holek totiž i temperamentní děti nepřizpůsobivých působí laxně a zaraženě. Používám ochranu. Používám gumové rukavice při čištění Savem. Používám... A taky někdy používám hlavu.

A právě hlava mi to poslední dobou dává obzvláště sežrat. Svátky nesvátky jsem strávila nafedrovaná analgetiky a možná právě pod jejich vlivem otevírám těžší témata. Věřim tomu, že stejně tak jako po pilulce přichází úleva (ovšem na jak dlouho?), přijdou i pro mě pohodové časy. Začnou se dít zázraky, holky přestanou mluvit sprostě na veřejnosti, odpadky se budou samy vynášet a nádrž v autě automaticky doplňovat. Já se budu výhradně jen usmívat a taky přestanu mluvit sprostě. 

Nebudu cynicky čekat, až zase šlápnu do hovna (sakra, tak ÚPLNĚ sprostě asi mluvit nepřestanu) a místo toho povolám hodné anděly připravené splnit mi má ušlechtilá přání. A ne, nebude v nich figurovat ŽÁDNÝ chlap, ani krasavec inteligentní, protože už vim, že některý přívlastky se prostě v životě vylučují a ani vesmír neni všemocný, nebo? 

Následující roky mají být léty sklízení a pokud jsem si já zasela to, co mám, musím se s tim vypořádat a vysosat z toho to nejlepší. A věřit tomu, že tyhle lekce byly stvořené přímo pro nás, takové, jací jsme. Protože kdybychom byli jiní, nemělo by to smysl.
 
A víte, co mě na tom obzvláště uklidňuje? Že karma působí na všechny a to bez rozdílu. Díky ní vím, že není nutné kout pomstychtivé pikle, propíchávat očka woodoo panenkám a užírat se zlobou. Nakonec vše dopadne tak, jak má. To vám garantuju.