Plodný jako bohatý na aktivity a činorodost, která promění náš ušmudlaný byteček po svátcích v útulnou klícku. Konečně DŮKLADNĚ vysaju, vytřu, protřídím vše, co se tu kde válí, vyčistim boty a uložim je do botníku, nakoupim a jako vrchol všeho upeču perník. Vyřídím si nutné schůzky a udělám si čas i na zanedbávanou kamarádku.
A zanedbanou sebe, koukám do zrcadla a běžim si hned zčerstva umejt hlavu. Naplnim pračku, pak sušičku a s uspokojením sleduji tu nádheru, jak to těm holkám jde.
Když mam tolik času, mohla bych si taky stáhnout nějakej film, napadá mě a sedám k notebooku. Prokrastinace, tři, dva, jedna, START! Přes všechny mé stížnosti, jak po mně ani pes neštěkne, odpovim na pár zpráv (nic lechtivého, bohužel) a vzpomenu si na perník. No, je blbost napřed uklízet a pak manipulovat s moukou, znám se, že. Připravím si tedy ven vše podle receptu, žel bohu se v mouce něco malýho černýho pohybuje. Hm, tak nic, moučník škrtám se seznamu, možná ho udělam později a kontroluji ostatní zásoby ve spíži. Naštěstí svině hejbavky napadly jen mouky.
Rozčešu si vlasy a vrhnu se na záslužnou činnost vytrhávání obočí, dokud je venku denní světlo, to dá rozum. Pověsit toho, kdo vymyslel zvětšovací zrcadlo, na tohle už žádnej krém nepomůže a alkohol teď pít ještě nemůžu, když možná budu řídit. Mezitím totiž domlouvám přes messenger to kafe. A dort, když perník neklapnul.
Zhnusená si jdu napatlat make-up a odhrabat auto. Mimochodem, holky, pořídila jsem si miniaturu ikonické tvářenku od Nars v odstínu Orgasm. Musim říct...jo! I když se u mě za celý rok (ROK!) v tomto ohledu nic nezměnilo, tenhle produkt tu iluzi fakt navodí. I bledule jako jsem já se cejtí osvěženě a drží to celej den.
Pak už je čas na oběd, jéje, ten čas letí, ohřeju si zbytky z týdne a salát, respektive zálivku, si už bohužel namíchat nestíhám. Nestihnu ani ustlat a uklidit kuchyni po předem prohraném pečení a voňavé prádlo taky zůstane rozložené po celém bytě (aby se nezmuchlalo samozřejmě). Při nákupu v Bille zaseknu na několik předlouhých minut nervózní rostoucí frontu kvůli svýmu celozrnnýmu pečivu a zlevněnýmu ananasu (kterej pak mimochodem skoro celej vyhodim) a domů dorazim splavená a zmoklá, takže efekt umyté hlavy nula nula nic.
Píp - messenger - na kafe tedy jedeme. Hurá, kafe s kamarádkou a BEZ dětí (běžně jich máme 1-4 ks), vezmu si svou novou květinovou čelenku. Mám půl hodiny čas, který strávím instalací křehké nádhery do těch už zplihlých a krepatých vlasů. Těsně před odchodem ji sundavám a strkám do tašky a na hlavu napicnu kulicha. Jedu.
Auto předtim odhrabat nepotřebovalo, což byl opět muj blbej odhad. Beru plastové hrabýlko s Annou a Elzou a na potřetí se konečně rozjedu. Chlapy na střeše přilehlých garáží to pochopitelně pobaví. Debilové.
Nicméně, v cukrárně zažívám chuťový orgasmus a domů se vracím společensky obohacena a zrelaxovaná. I čelenka se dočkala svého entrée - viz foto 1.
Je půl 6, za chvíli dorazí Elí. Doma bordel jak v tanku, z povinností jsem krom obóča a vynesených odpadků nezvládla lautr nic, ale náladu mám povznesenou, ačkoli ten svařák (foto č. 2) byl nealkoholický.
A víte co? Po víc než půl roce singl bytí je mi samotný občas fakt fajn. Dneska si to uvědomuju poprvý, a tak si to musím zapsat. Červeným písmem.
PS1: Nakonec jsem se hecla a ten perník večer upekla. Oceňuji, že holky milují tu mou low-cost verzi bez nutnosti patlat ho polevou.
PS2: Doufám, že si tenhle post nepřečte zas 200 lidí. Je totiž psaný podle skutečné reality a nerada bych v někom vyvolala dojem, že jsem líná a zakomplexovaná ženská bez schopnosti sebereflexe a zhodnocení situace. Normálně se chovám fakt normálně.
Žádné komentáře:
Okomentovat