Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


pátek 13. listopadu 2020

Máma

Jsem máma

Chtěla bych

Dát svět zas do pořádku

Zpívat a tancovat

Nepředvést žádnou hádku 

Neklít a hubovat

Být modlou pro své děti

Zasít a sklízet jen

upřímnost, radost, štěstí

 

Jsem máma, vynikám

vlastnostmi supermana

uvařit, přivrtat

ač levá, zvládnu sama


Jsem máma 

Manažer, ředitel zeměkoule 

Cokoliv zařídit 

Zvedá mě do vrtule


Jsem máma

Nezvládám 

Reakce bez emocí 

Vše, co je přehnané 

Honí mě dnem i nocí 




Jsem máma 

Věřte mi

Pořád i trochu holka

Co brečí, když na ni

Každý bez něhy kouká 


Jsem máma 

Neumím 

Sníst tu poslední porci

Co kdyby se někdo 

Rozhodl nasvačit v noci 


Jsem máma 

Někdy však 

Tajně bych chtěla nebýt 

Pařit a flámovat

Poslouchat v klubu bigbít 

Když se však poštěstí

Je mi najednou divně

Neumím vypnout tu

Konzervu ukrytou ve mně


Jsem máma 

Nechápu 

Proč je tak těžký chápat 

Milovat, tolerovat

Na horu štěstí se drápat


Jsem máma 

Nechci míň

Než je milovat hodně 

Cokoliv jiného 

Je totiž dost o hov..


Žádné komentáře:

Okomentovat