Moje holky. Ještě nedávno plešatý miminka, teď zlobidla s vlastním názorem a taky parťačky, který mě umí rozčílit, rozesmát, ale i podržet. Taky pochválit, "Mami, ty se teda oblíkáš stylově, když jdeš do práce." Malá módní policie, která na mně nenechá nit suchou.
Taky jsou dost podezíravé: "Proč máš na sobě to tričko po XY?" "Ty ses spletla?" "Nebo ho máš furt ráda?", cení na mě starší a zkušená Eli své absentující přední zuby.
Slečny, které ví, že na dvou židlích se sedět nedá a které si nechají se zájmem vysvětlit, co to znamená tahat někoho za nos.
Moje zrcadla, mentorky i nejlepší kamarádky. Mé dva důvody, proč vždy vstanu, i když je mi mizerně, pod psa a jsem po vopici.
Má téměř permanentní společnost, díky které ale zůstávám přesto sama. Tři brejlatý prdelatý plavovlásky, víly ošlehaný životem, co si dají k večeři bonbóny a zapijí to Birellem. Sesterstvo neohrožených, který jásá v přítomnosti opačnýho pohlaví, ale je si plně vědomo toho, že slabé kusy zkrátka odpadnou.
Moje sladké komplikace a zdroje stoprocentně uvěřitelných výmluv. V jejich přítomnosti věta "Nemám čas na kafe, sorry jako" dává hned jiný rozměr a smysl. Pochopí ho i hluchoněmej. A dokonce i úplně blbej.
Holky, kterým bych nelhala, ani kdybych šla na rande se satanem. Který mě znají jako mámu a ženskou natolik dobře, že ví, že bych s tim satanem na to rande fakt šla. Za trochu lásky šla bych světa kraj, ví to stejně dobře jako Vrchlický.
Čarodějky, které chápou, že se nálada jejich mámy mění stejně jako lunární fáze, menstruační cyklus, počasí v dubnu, barvy chameleona a statusy na Facebooku. Nediví se tomu, když jsem občas mimo mísu a používám své oblíbené výchovné hlášky out of kontext.
Budoucí političky, kterým už došlo, že "královna je, Ančo, něco jako náš premiér Babiš, akorát ona nekrade". Děvčata odkojená na antikomunistické propagandě a vyrůstající v duchu havlovského hesla: "Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí". Učim je zkrátka věřit tomu samému jako já, přestože se i ta má pevná víra vlivem okolností často tak otřásá v základech....
Jediný dvě věci, který se mi kdy opravdu povedly. Který jsem neposrala. Který jsou přesně takový jako mají být. Který já učím žít a oni zas na oplátku učí hodně mě. Děkuju Aničko a Elí 💗
Žádné komentáře:
Okomentovat