Přečteno

Jó, knížky, to je moje, a čím míň slov zazní doma, tím větší je má potřeba k nim alespoň na chvíli před spaním přičichnout, ta vzácná chvíle ticha, kterou si zvolim jenom já a nikdo mi jí nepřepne ani nepřetne nesmyslnými reklamami na vaginální tabletky a prášky na potenci.

Vlastně ani tu telku moc nemusím, přes den plní fuknci kulisy a čím víc kraválu nadělají holky, tím méně jí potřebuju. Večer je to pak fajn záminka k tomu se pohádat, bejt jízlivá, i když na tom, co dávají mi záleží pramálo. Asi nejsem ten správnej gaučovej typ, nevydržím sedět v klidu a sledovat děj, tu něco poklidit, támhle a co že se to tam teď stalo? Jo, pro někoho jsem i v tomhle nemožná, to to nemůžeš sledovat, ale mně neutíká jen děj filmu, pořád mam pocit, že toho je mnohem víc...

Raději se zavřu do sprchy, neřeším a nepřepínám a pak si chrochtám s knížkou ve vyhřáté posteli, úchylka nebo zlozvyk z doby, kdy poblíž mně neoddychovaly dva sladké zobáčky. A nejradši mám knížky svoje, půjčování mě znervózňuje, že je zpřehýbám, často knížku div nezlomím ve vazbě, vyřešila by to čtečka, ale to by už nebylo ono.

Ok, tak to by bylo menší intro, rozhodla jsem se vyzkoušet i jiný typ článku než je mý kvákání o běžnym životě, tak uvidíme, jak pochodím. Tady je pár mých tipů a doporučení na fajn četbu z poslední doby:

Iva Pekárková - Levhartice

Vlastně ani nevím, proč jsem si zrovna na tuhle knížku vzpomněla, asi že má stylový přebal, komu na tom záleží, ale spíš jsem přemýšlela nad tím, co trochu perverzního a tak nějak jinýho bych sem šoupla. Tohle je plné černochů a sexu s nimi, ale nepleťte si to s Fifty Shades of Grey, trefné hlášky mi občas vyrazily dech, mám ráda, když se věci nazývají pravými jmény (haha!). Četla jsem to už dávno, tak 2 roky zpět a víc, byla jsem tehdy s asi 2-3 měsíční Eliškou v nemocnici na pozorování a tahle knížka mě bavila. Mimochodem, výsledkem tehdy úmorných zvracení bylo zjištění, že se přežírá, prostě jsem neměla to srdce jí odtrhnout od prsu, když tak pěkně sála :-)

Laurent Gounelle - Bůh chodí po světě vždycky inkognito

Další knížka, vlastně všechny tři tituly od tohoto autora, které jsem měla tu čest přečíst (a to si nedělám prču), jsou super, ale ta poslední mi svou geniálností vyrazila dech. Zařadila bych ji do kategorie takové té psychologicko-motivační literatury, tahle ale neomílá poučky o pozitivním myšlení, sebeprosazování a nutnosti používat ve svém životě slůvko ne, jak je dnes moderní. Vtáhne vás do děje, který je svižný a na konci překvapí nečekanou pointou. Je to rozhodně jedna z knížek, kterou není třeba "jen" přečíst, ale chci jí i vlastnit, tedy mít kdykoliv po ruce na čestném místě své knihovny.

Radka Třeštíková - Bábovky

Poslední z chlívku s názvem "recommend" je pro mě vlastně ještě nedočtená kniha od Radky Třeštíkové. "Bábovky" se skládají z myslím 12ti samostatných kapitol o jednotlivých hrdinkách, které se prolínají, ovšem v různých časových rovinách. Jak vygůglovaný popis titulu napovídá, řeší témata jako je nevěra, těhotenství, vztah matka-dcera, ale i třeba homosexualita atd. Ač mi zpočátku autorka připomínala jednu z tzv. supermatek, které mi moc sympatické nejsou (je o něco starší než já a má taky 2 prťata), ta knížka mě strhla a to nejen svou čtivostí a schopností vystihnout skutečné situace (kolik z nich jsem zažila!), tak i neuvěřitelnou promakaností, s jakou na sebe osudy hrdinek navazují. Klobouk dolů, Radko, to nejsou jen cancy nějaký maminy postující na Facebooku :-)

Nó, přečetla jsem toho víc, holky pěkně spinkají a hromady prádla pro mé večery, thanks god, taky nejsou nekonečný. Za zmínku stojí i Ceny od mého oblíbeného Ericha Segala (NE Stevena Segala!), autora románů Doktoři, Love Story atd., což je celkem objemná bichle, pro vás, co to skousnete.

Naopak nálepkou žádná sláva bych ocejchovala bestsellaře Coelha ("Nevěra") i Viewegha ("Biomanžel"). Kluci to podle mě už moc chrlí jak na běžícím pásu a z tvorby poslední doby jde dle mého oka až moc znát, že se tím (psaním) živí. Tím je samo nechci hanit, oba jsou celkem mí oblíbenci, ale umí to líp. Kdo ještě nezná, doporučuji třeba Veronika se rozhodla zemřít (Coelho), slabá, ale výstižná, super příběh a myšlenka.

Ufff, tak jsem na konci, vynechala jsem knížky povídek od ženských autorek (Obermannová, Nesvadbová, Urbaníková), coby fajn nenáročné čtení na záchod, když vám "TO" jde rychle :-) nebo když se ke čtení vracíte zřídka. Ještě se mi tu válí kniha o výchově dětí a o vztazích, obě rozečtené - ehm, podle toho taky mé vztahy dopadají a děti se chovají :-)

Co vy a knížky? Taky byste jimi nejraději zaplnili každičký kout v bytě jako já nebo vám slouží jen jako pevná podložka pod sklenku vína?

Mé pravdy o mateřství I.

...aneb co jsem za ty 2 roky a 2 porody zjistila a v čem se stále utvrzuji. Prosím, brát s nadhledem, nejde o žádný dogmata, jen o můj pohled :-)

1. Výčitky
Jasně, už se tolik netýkají počtu snědených čokoládových bonbonů za den/hodinu (čert je vem a co je horší, v mých útrobách dost často končí lentilky, kinder čokoládky, mikulášové a jiné zatraceně přeslazené patvary), ale vyčítám si neustále: Všechna dopoledne, kdy si tolik nehraju s holkama a vařím. Taky ta, kdy se jim věnuju, ale nevařím, takže obědváme zbytky ze včerejška. Všechna odpoledne, kdy jdeme ven a místo na hřiště táhnu holky na nákup. A taky ta, kdy jdeme do přírody, takže večer rabuju mrazák a rozpejkam starý pečivo. Večery, kdy místo odpočinku žehlím nebo vytírám. Večery, kdy odpočívám, takže úklid zbyde na další ráno. Rána, kdy uklízím bordel ze včerejšího večera.... Život je dost často prostě o kompromisech, jen mě mrzí, uplatňovat je na svých dětech. Uteče to jako voda a holky mě nebudou potřebovat. Už nebude jedna 20 minut řvát v jídelní židličce, protože zrovna kojím druhou a nemůžu jí sundat. Budu si pak vyčítat něco jinýho?

2. Vděčnost
Dokud jsou malé, milují nás za maličkosti a vůbec tak nějak umí dát nám svou náklonnost bezelstně najevo. Eliška: "Máma má nohy. Kjášný nohy".
Umí nás pochválit: "Máma gaží mimianč" (vaří pomeranč) aneb chvála mého kuchařského umění, když loupu ovoce ke sváče. Je prostě fajn vědět, že pro někoho jsem ta nej bez extra velkých zásluh (tedy krom toho, že jsem je porodila samozřejmě - až samy donosí a porodí dítě, pochopí, že záslužnější činnost snad neexistuje). Milujou nás bez výhrad a vůbec se nenaštvou, když jim nevypereme tepláky do fitka, neusteleme postel nebo zapomenem osladit kafe. To je super vědomí, ne?

3. Jde o hovno
Ne, že bych si libovala v sprostých slovech (jak se to vůbec řekne spisovně?), ale tohle je myšleno doslova. Jakmile jsem dořešila Elišky rituální loučení se s hovínkem v záchodu: "Papapá, hovínko, čau čau", už zas najíždím na první level přitahování kolínek k bříšku, masáže a máčení špinavých bodýček. Jo jo, život je koloběh a mateřská z podstatné části vlastně "o hovně". A až se vás partner po příchodu z práce někdy zeptá, co to máš hnědýho na tričku, rovnou se převlíkněte. Ujišťovat ho, že čokoládu, vážně nemá smysl :-)


4. Neverending story
Přiznávám, jsem unavená. Už je to však jiný, než moje postkocovinové půldne strávená hořekováním: Už nikdy nebudu... Tahle únava je stálá, pozvolná, otravná a vytrvalá, jak čerstvej beďar před důležitým rande. Chybí jí vidina nakrásně zklidněného žaludku a přikrmuje ji každodenní stereotyp. Paradoxně na ní dokažu zapomenout jen díky jejím strůjcům. To když Andulka začne ve vzácných chvilkách spokojené žvatlat a udělá "to s tou pusinkou". Nebo když zaslechnu Elku, jak při hře s panenkami reprodukuje náš rozhovor a zpívá naše písničky. Pak jsem si jistá, že ta únava, na rozdíl od vopice, stojí za to!

Welcome back, honey!

Dlouho, fakt dlouho jsem přemýšlela, jestli se k tomu vrátit. Možná, že zbytečně moc, vždyť o nic nejde a dávno už mohlo vzniknout pár (jistě hodnotných :)) příspěvků. A tak nebudu čekat, až se má píšící a blogující prodleva naročí a dám vám opět nahlédnout, trochu sebestředně a vychloubačně, do svého maloměstského života.

Pohled na můj poslední loňský blogerský výkřik nekrátko po přestěhování mi hned přináší jedno varování a zároveň ponaučení. Nevím, čím to je, milé dámy, možná mé tělo volá na poplach a imunita se bouří, ale zatím každé mé těhotenství začalo angínou. Takže angína v červnu 2015, kdy jsem vzdávala hold letním radovánkám, rovná se druhá holčička v únoru 2016. Seznamte se s Aničkou :-)