Budu si tu psát chvíli deník, nevadí? Nakonec je to můj blog, tak co by.
30.07.2023
Dnešek byl velmi zajímavý den. Ráno jsem dostala definitivně kopačky. Jako obvykle jsem reagovala emotivně. Zase jsem řídila a přes slzy neviděla na cestu. Tristní a nezodpovědné.
Hodně jsem telefonovala a zapomněla dát do guláše klobásu. Masa bylo málo, hovězí je drahé a dcera ho ohodnotila slovy, slizké. Druhá dcera se zatvářila kysele, když jsem jí uviděla na kameře Whatsappu, tak jsem brečela dál. Vlastní děti mě nesnáší.
Světlý okamžik dne, bruslení mě baví a holky taky. Eli se domluvila s kámoškou, nařasila se mou maskarou a já měla kolem sebe zas ten svůj "girl power" kroužek. Miluju to. Smály se jak puberťačky a přitahovaly pozornost okolí.
Až po pěti okruzích kolem hřiště se vzpamatovaly mé chytré hodinky a zahlásily: "Výzva k pohybu odstraněna". A doteď to jako bylo co?
Pak začlo hned lejt, tak nebyla šance můj pohyb rozvíjet a zalezly jsme do stanu z akce z minulého týdne. Sedělo tam s námi pár mladých a já měla chvíli ten pocit, že mezi ně patřím. Dokonce jsem si chtěla říct o cígo, ale kdo ví, co se v dnešní době kouří, Petry asi ne. Tak jsem takticky mlčela.
Taky tam byl bosý pán, co vypadal jako paní, byl hodně hubený a prováděl nějaké cviky. Při klicích jsem si všimla, jak má rozpraskané paty. Můj zatracený smysl pro detail.
Holky ho chvíli natáčely, pak se posmívaly mně, vypily flašku Sodastreamu a nahlas krkaly. Najednou pršet přestalo. Je fajn nikam nechvátat, tak jsme se šly ještě projít za mého mohutného nabádání, ať nelezou do bláta, že mají obě nové látkové boty.
Vyfotila jsem si dům, kde budu jednou bydlet. Majitel to ještě neví. Roste tam strom obsypaný vlašáky. Pokud to ovšem nebyly švestky. Manžel je bude na podzim louskat a já napeču vanilkové rohlíčky pro celou rodinu na Vánoce. Taky to ještě neví. Ten manžel.
Kdybych nesnila, život by byl nudný. Můj neni.
31.07.2023
Řekla mi, a piš! - Ale vždyť já...- Deník vděčnosti, každý den! Oukej. Mám úžasné přátele. Dneska prakticky celej den brečim, spojení PMS a úplňku funguje spolehlivě. Po půl roce, krom mejch narozenin tedy, čistíš se, to je správně, a tak se napravuji kudy chodím.
Učim se nechat si pomoct. Nechat se poslat do prdele za "Já ti tu masáž zaplatim". Necejtit se pořád zavázaně a oplácet něco za něco. Oko za oko, zub za zub. Za nás byli indiáni, dnešní děti honí na táboře zombíky...:-)
Jedno vim, už nikdy neudělam. Neřeknu chlapovi, že nikoho nepotřebuju. Protože to tak neni. Někde hluboko vim, že ne. A to "hluboko" teď právě vylézá na povrch. Terapeutku mám taky zadarmo a je nejlepší. "Den, který může změnit tvůj život, začíná každé ráno", posílá mi zrovna afirmaci. A já vim, že dneska musim konečně usnout, abych zas ráno nebyla za zombíka já :-)
01.08.2023
Mam anděla strážného. Ač to tak nevypadá, posílá mi do cesty lidi, který potřebuju. Teď zrovna skládám svý tělo a duši z tisíců kousíčků puzzle a úplnou náhodou mam nového maséra. Na to tělo. Na křivá záda (a snad ne charakter).
Dává mi čuchnout oleje a mám myslet na něco krásného. Koukám se teda na skákající delfíny v moři a někdo mě drží za ruku. Kýč, ale krásný a můj.
Takže mám odškrtlou i položku od mé milé, co jsem pro sebe za dnešek udělala. A pochvala za to, co se mi povedlo? Noo, povedlo se mi vstát v 11h a dopravit se v plné parádě do práce. Povedlo se mi říct si neplánovaně o pomoc. Povedlo se mi být shovívavá k zombíkovi v ranním zrcadle. A přetvořit ho za pár minut v osobu, na kterou se lidi usmívají. Za dnešek spoko :-)
02.08.2023
Den jako byl dnes se mi dlouho takhle nevyvedl. Nedělala jsem absolutně nic. Prostě NASINK. V rytmu knihy osobnostního rozvoje Hoř pomalu od jedné bejvalé Ašandy (četla jsem ji tedy před delší dobou, ale něco v hlavě z ní ještě mám) jsem se věnovala boží zevl disciplíně. Dcerka totiž prozíravě onemocněla v týden, kdy jsem vytasila přes trojku za příměstkáč, tak jsem ráno zase chvíli brečela, ale teď už se jen směju. Život je filuta. Venku je počasí přesně na svíčky, meditaci, neoholený nohy a zapnutí plynového kotle. V srpnu celkem bizár.
03.08.2023
Dneska už mě moc nebavilo se válet. Potřeba doplnit ledničku o západoněmecké potraviny byla akutní a s křížkem po funuse jsem si vzpomněla, že nemam pantofle na pláž. Výběr už tristní, ty nejhezčí a značkové samozřejmě dostaly obě holky už v květnu, sobě jsem je plánovala zakoupit později v akci. Tudíž nakupuju ve stylu "matek sobě" - popadnu rychle to, co je nejlevnější a netlačí. Kytičkami vyšívané růžové tenisky beru výhradně kvůli slevě a taky z infantilních důvodů. Uznejte, že ponožky jsem si na zkoušení bot vzala vyloženě stylové:
Venku už sluníčko, tak snad už dají ukňouránci kvůli počasí pokoj. "To je nudaaaa", slyšim už pár dní ze všech stran. A tak jsem si vzpomněla na básničku, co si kdysi na gymplu napsala má nejlepší kámoška tužkou na zadní stránky žákovský:
"To je nuda,
že bych si tam nejradši strčila úda."
No, já jí řikala, ať to vygumuje...
04.08.2023
Pravda a láska zvítězí.. Vždy jsem tomu věřila a věřit budu.
Letos jsem dvakrát někomu vyznala lásku.
První z nich se mnou na to konto ihned přestal mluvit.
Druhý mi po naléhání sdělil pravdu, že jsem vlastně přes rok byla pro něj tou druhou volbou.
Ale já tomu rčení stejně chci věřit. V tomhle místě svůj deník ukončuji. Psát ale budu dál, protože je to něco mýho, srdečního. Něco, co mi zvedá tep a zase ho zpomaluje. Co mě ukolíbá jako batolátko. Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat