Pre-Christmas time

Vánoce za posledních 6 let. Pokaždé jiné místo a dost často i jiný partner (s výjimkou dvou předchozích let). Nutno přiznat si, že v mém životě chybí stabilita. A množí se neopodstatněná zbrklá rozhodnutí, kdy hlava ví, že bilancuju nad propastí, ale srdce ji s vášní přehluší. 

Teď se jí snažím používat. Je to boj. Tepe mi za spánky, bolí žaludek, nespím. Občas ze mně vypadne moudro, logicky podložené, přesto z něj cítím pachuť na jazyku. Zatím stále nenacházím sílu pozitivních afirmací. Funguje to vůbec? Nezní mi upřímně.

Existuje spousta vět, jimiž se snažíme v těžkých chvílích ukonejšit své blízké i sebe. Nejlíp však funguje objetí. Objímám své holky a říkám si: "Ať už jsou ty zkurvené časy za námi!" A to je asi ta nejupřímnější pozitivní afirmace ever, jakou je můj kladně naladěný mozek schopen vyloudit.

A jaké tedy budou naše Vánoce letos?

1) Trochu stísněné, ale o to blíž si budeme. A taky využiju optický klam, kdy i menší množství dárků zabere celý obývák. Jednoznačně pozitivní bod.

2) Rozverné a upovídané. Tak jako holky, které právě dorostly do věku sester - parťaček, majících své hry a blboviny. S mámou, která je neokřikne, protože pokud se zrovna neperou, je ten kravál vlastně docela milý. Lepší než bejt sama a potichu.

3) Sentimentální. Protože vzpomínky na mě tak nějak intenzivně útočí už od začátku podzimu. Není moc pozitivní bod - nespím a nemůžu se soustředit na praktické věci.

4) Tajuplné. Protože holky ještě "věří". Protože já sama nemůžu uvěřit tomu, jak zajistit autenticitu nadílky na 50 qm? Ideální, aby fakt dorazil Ježíšek a naházel nám dárky kuchyňským oknem ze zahrady. Kdo se hlásí?

5) Organizačně a časově náročné. Jako vždy velká rodina a každý nás (ještě pořád) chce vidět. K tomu 2 různí tatínci, naštěstí oba místní. Jsem ráda za ekonomku a její složité logistické úlohy.

6) Emočně náročné - pro mě. Viz článek Roční bilance https://muzesetostativam.blogspot.com/2018/12/rocni-bilance.html. Nejsem si jistá, jestli se s koncem roku 2018 něco pohne k lepšímu, ale doufat snad můžu. A nakonec, chtěla bych napsat i článek v tom smyslu, co se mi povedlo, protože vděčni bychom měli být za vše, co se nám přihodí. To jsem někde vyčetla, prej pak z těch eskapád vyjdeme jako lepší a silnější osobnosti. Mám takový pocit, že brzy budu patřit mezi západočeských TOP 10.

Nakonec bych chtěla říct, že Vánoce jsou každý rok. A jsou to jen 3 slavnostní dny z 365. Proč se na ně teda tak soustředit, když nám zbývá ještě dalších 362 dní, které mohou být mnohem šťastnější???