Před několika dny jsem u jedné blogerky zahlédla její "wishlist", a protože se mi to téma docela zalíbilo, hned jsem se rozhodla, že si taky jeden takový vytvořím. Prakticky to slouží k tomu, že si sesumírujete svá přání a na příslušné webové stránce pak ta přání zveřejníte, ideálně s konkrétními obrázky a odkazy na eshop, kde lze danou věc zakoupit. Pro natvrdlé partnery obdarovávané to může být ideální věc a já jí tleskám, bohužel s ignoranty to nepohne, podobně jako rána palicí do hlavy, na to vemte jed.
Nicméně, i když s ignorantem žijete, je občas fajn, udělat si pořádek nejen ve skříni, počítači, telefonním seznamu a kdovíkde ještě, ale také v tom, co je pro vás podstatné vlastnit, o čem sníte, na co si šetříte a co vám dělá radost. Způsob, jakým se tam přání mění v čase vám mnoho napoví o vás samých a může to být záživnější než přežitý seznam předsevzetí ke konci roku.
WISHLIST zní sofistikovaně, je cool a odškrtávat si položky z něj získané je rozhodně snazší než počítat povánočně nabraná kila. Tak směle do toho :-)
1. Slyšet chválu na své (obě) děti
Proč jen stále připomínat, jak jsou nepořádné, nezdraví, děkují neslyšným hlasem, šťourají se v nose i jídle, nahlas prdí, kňourají a odmlouvají? Nevím to snad? Myslíte, že mi to uniklo, když po stopadesáté denně řvu "Vem si bačkory" a jediná reakce je, že se Andulka zakousne do kroksky své starší sestry? Nedělám s tím nic? Není hezčí říct (samozřejmě ve chvíli, kdy se to hodí), ty jsi tak šikovná, kdo tě to naučil? (Jasně, že maminka :-))
2. Mít doma někoho, kdo opovržlivě neprohodí "No, to jsi toho teda udělala", když mu v pozdním odpoledni s jazykem na vestě a slzou v koutku líčíte, jaký jste měla s dětmi náročný den. Ne, opravdu nechci shazovat chlapskou neschopnost multitaskingu a vyzdvihovat své přednosti. Ráda bych jen ze svých dětí vychovala bytosti, co nemusí googlit slovo "empatie".
