Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


čtvrtek 12. května 2016

Welcome back, honey!

Dlouho, fakt dlouho jsem přemýšlela, jestli se k tomu vrátit. Možná, že zbytečně moc, vždyť o nic nejde a dávno už mohlo vzniknout pár (jistě hodnotných :)) příspěvků. A tak nebudu čekat, až se má píšící a blogující prodleva naročí a dám vám opět nahlédnout, trochu sebestředně a vychloubačně, do svého maloměstského života.

Pohled na můj poslední loňský blogerský výkřik nekrátko po přestěhování mi hned přináší jedno varování a zároveň ponaučení. Nevím, čím to je, milé dámy, možná mé tělo volá na poplach a imunita se bouří, ale zatím každé mé těhotenství začalo angínou. Takže angína v červnu 2015, kdy jsem vzdávala hold letním radovánkám, rovná se druhá holčička v únoru 2016. Seznamte se s Aničkou :-)

Čti dál »
Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky: , , , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)