"Seznam těch úplně nejvíc insta-friendly kaváren", čtu nadpis článku, jehož obsah i umístění (já vim, tohle je citace, bouchněte mě ale kladivem, krom toho, že mě titulek svym způsobem zaujal, vim absolutní prd, v kterém sofistikovaném médiu to bylo) mě nechal chladnou. I-N-S-T-A-F-R-I-E-N-D-L-Y, hláskuju znovu ten cizovýraz. Jakože někdo jde kamsi za účelem vyfotit si to na sociální síť? Svět se v prdel obrací!
Za mých studentských let jsme chodili do hospody U Štechra. V té době ještě neletělo retro, přestože tohle BYLO, z kávy jste si mohli dát jen turka ve skle s cukrem či bez a nahulíno tam bylo tak, že i silný kuřák mohl nechat cigára s klidem doma (a ostatní zas plíce). Neřešila se forma, ale obsah.
"Friendly" tam totiž byl hospodskej nikoli kulisa. Obsluha totiž fungovala až ke stolu (i přes chodbičku od pípy ke kulečníku, kde jsme sedávali), ne jak v některých dnešních hipsterskejch kavárnách, kde si chodíte pro kafe k pultu (a jste-li šikovní jako já, s obratností člověka po mrtvici ho vycmrndáte přes půl lokálu), a nikdy nedošlo k tomu, že by někdo dopil pivo a neneslo se mu další. Pěna nikdy neopadla stejně tak jako nálada. Utopenec nesl přízvisko "nejlepší ve městě", a to ho nikdo při tom ani nefotil. Někdy prostě i to, co blbě vypadá, stojí za to.. Zlatý léta.
