Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


úterý 23. července 2019

Léto budiž pochváleno

Původně to měl být článek bilancující, hodnotící uplynulý půlrok. Ale protože depku mám už jenom tak dvakrát, třikrát do tejdne (v závislosti na fázi ms cyklu), dopíšu ho v pozitivním duchu. Udělal se totiž zase hic, tak proč trochu neoslavit jeho radosti?

Tak dneska jsem kupříkladu vyvenčila svá rosolovitá stehna do plavek, zaplavčila si (ještě pořád) ve vodě - když v tom největším tempu jak jen to jde (s vytyčenou hlavou, abych si nenamočila brejle) zavadíte uprostřed rybníku nohou o bahnité dno, říkáte si, co je kruci špatně? Sucho je a přírodě se to nelíbí... Celkem téma k přemýšlení a nejen v létě.

A mně se zas nelíbí letošní trend retro plavek s kalhotkama až do pasu. Já si jedu svuj "Lidl style" aneb nejlevnější obyč černé bikiny na světě (v Aši). Absolutně odmítám za něco, co nezakreje má stehna, utrácet víc než 250 korun. Taky odmítam nafukovat obří plameňáky, jednorožce a jiné -rožce; moje plíce stěží dají 2 páry rukávků, kruhy a míče. Až uvidíte něco fialovýho s vyplazeným jazykem, jak u bazénu lapá po dechu, jsem to já s dětmi na pláži.

Když jsem u té pláže, nejlepší způsob, jak si zvednout v létě sebevědomí, je jet do Německa na veřejné koupaliště. A nejlepší způsob, jak si připadat zas jak debil, je vyjíždět z toho koupaliště jednosměrkou v protisměru. (A myslet si, že na vás troubí proto, že jste blondýna. Všimnout si toho až další den, kdy podruhé!!! vyjíždíte blbě. Ano, já JSEM blondýna.) Naštěstí jsem měla ještě Getze, tak jsem se vyhnula a otočila i mezi stromy. Hloupým je někdy fakt dost přáno.