Můj život na maloměstě

Zkoušeli to. "Pojď za námi do Plzně, co v tom zapadákově". Přemlouvat mě, po dobrém a trochu i po zlém: "Koho si tu najdeš, vždyť už tě tu všichni znají". Neměla jsem ale pocit, že bych musela zrovna utíkat. Jako až takhle, úplně. "Však jsem nic neprovedla", pomyslela jsem si a hodila okem po téměř liduprázdném náměstíčku, kde až na pár vochmelků na lavičkách opravdu chcíp pes. Mám jen 2 super holky a k tomu haldu starostí. Co na tom?

Mně život v prdeli světa nevadí. Chlapi se tu točí jak na ruletě, jen si počkat, u jakého čísla popisného se zrovna zastaví. Nebo kam zakotvíte vy, pokud zrovna nepatříte mezi ty, kdo svou spřízněnou duši úspěšně nalezli na střední, a tudíž jste oba dva z toho koloběhu předčasně vypadli. Tohle ale neni úplně to, o čem jsem chtěla psát, přestože téma seznámení do toho patří také. 

Pár mých kamarádek totiž zakotvilo v matičce Praze a mně nedá jinak než začít srovnávat. Ne naše platy (nejsem masochista ani padlá na hlavu) jako spíš životní styl a vůbec strasti a slasti našich všedních dní. 

Začnu-li třeba metrem, fobii ve mně vyvolává už jen ten pocit, být v podzemí s haldou cizích, lhostejných a navíc, pro mou panicky postiženou mysl, potenciálně nebezpečných lidí. V Aši se nevyhnete konfrontaci s někym známym ani při cestě s odpaďákem, a z toho důvodu je nutné být nalíčená VŽDY. 

 Jako na potvoru se s někým střetnete i v lékárně, když honem utíkáte pro Endiaron nebo si potřebujete nenápadně koupit těhotenský test (doufám, že těch trablí s testem jsem teď aspoň na 5 let, ne-li navždy ušetřena). "Nenápadně" pak objíždíte všechny lékárny ve městě a ejhle, tuhle spolužák vystudovaný magistr, tamhle babičky známá a bývalá kolegyně, a když v zoufalství zajedete až k hranicím, kam přeci jezdí nakupovat jen Němci, narazíte na sousedky dceru. Takže shrnu to, panickou hrůzu z cizích davů zde nemáte, ovšem chcete-li zrovna nikoho nepotkat, doporučuju nasadit plynovou masku s chobotem.

Já už v masce nechodím, jak by řekla máma, profláklá jsem dost a kdo to neví, brzy se doví. Naopak, při mé klice a zručnosti se něco pokazí častěji než zřídka a je fajn vždy vědět, koho kontaktovat (a koho taky ne, že). Přítomností známých ušetříte peníze i čas, a když už jsem u těch peněz, těch tu ušetříte fakt hodně. 

Tady bych zmínila pouze pár ZÁSADNÍCH míst pro provádění shoppingu na Ašsku: Lidl, stavebniny a železářství Vojík (kam chodím já imrvére přidělávat klíče - jak je furt ztrácím nebo se stěhuju). Pro fajnšmejkry bažících po nedostupném zboží pak Pepco a Vietnamci v Centrumu. Když neutratíte svou výplatu zde, zbytek můžete výhodně investovat, casina jsou tu tuším 3? Jo, ještě jezdíme pro žranici do Aldi, jestli ale nemáte auto, kein Stress a penízky pěkně do štrozoku.  

I Aš má moc pěkná místa. Kdo pozná, kde tohle je?

Ještě úplně nejlepší pro všechny zdejší lakomce je nepořizovat si internet (abyste nedejbože nepodlehli kouzlu online nákupů), případně použít platbu na dobírku a Českou poštu. Balík stejně nikdy nedoručí a pak ani nenajdou, takže peníze zůstanou v klidu doma. 

Holky pražský, vy si přede mnou slovy NIKDY nestěžujte, že nemáte co na sebe. V tomhle ohledu prostě budete mít vždycky navrch. Na druhou stranu, módní policie si v ulicích Aše vzala doživotní home-office a já téměř celoročně těžím z toho, že stejně neni vidět, co mám pod bundou (a i tu nosím v průměru tak 5 let). Pohoda džez.

Stěžejní téma už jsem trochu nakousla na začátku. Je možné se tu s někym po třicítce ještě seznámit? A kde je to lepší? V anonymní Praze, kde si každej hledí svého a je tak velmi malá pravděpodobnost, že někdo v davu náhodně zatouží zrovna po vašich modrých očích? Nebo v malebné Aši, kde si všichni vidí do talíře a vaše sexuální minulost je již známá všem, ať chtějí nebo ne? Co preferujete, mnohem větší výběr a menší šanci na opětovné shledání nebo (dle mých zkušeností už hooodně) omezený výběr, ale i menší konkurence a častější možnost konfrontace? 

Chce to trpělivost v obou případech, řekla bych. I v nesourodé mase lidí najdete dříve či později skupinku podobně smýšlejících přátel, z nichž se někdo takříkajíc vyčlení. A stereotypní městečko zas přinese překvapení tam, kde by ho nikdo nečekal. S oblibou říkám, že dříve či později se někdo "uvolní do oběhu" :-D

A do té doby? Zůstanu prostě sama, protože mi je tak vlastně fajn, a i když někdy smutním a padam únavou z holek na hubu, pořád jsem to já (taková jaká jsem, jak by řekla Bridget Jones, a ta holka ví, o čem mluví) :-) Protože ztratit sám sebe může člověk jak ve velkoměstě, tak v naší malé milé Aši...