Po dloooouhé době jen pár řádků a shrnutí :-)
1) Láskyplný: Po většinu tohoto roku jsem byla šťastná. A jsem vděčná, protože vím, že existuje :-) Hýčkejte si svou lásku, je tak křehká, jak motýl, ať vám neuletí..
2) Naplněný těžkými rozhodnutími: Část jara a prakticky celé léto poznamenalo mé rozhodování o tom, zda změnit po 12i letech práci. Spojení více důvodů a okolností mě přeci jen posunulo jinam. Bezesných nocí jsem díky tomu zažila hodně, ale dejte někdy na svou intuici. Třeba vás výsledek, i když ne hned, mile překvapí.
3) Napjatý: Po napadení Ukrajiny Ruskem jsem měla snad poprvé v životě vážné obavy o naší (svojí a svých dětí) bezpečnost. Pocit, jaký jsme dosud nepoznali, tak cizí a vzdálený. Pocit, že coby jedinec pro ochranu své rodiny nemůžete udělat vlastně vůbec nic. Pomáhejme si. To jediný k tomu chci dál dodat.
4) Vyčerpávající: Je mi 37, tudíž přicházející únava materiálu je již dosti patrná. 4 roky sama s cácorami, to už dá víc práce zamaskovat ochablé tělo i psychiku. Nebejt migrén, byla bych perpetum mobile. Nebo jak ten náš zánovní křeček v kolečku (v pořadí třetím, dva už během měsíce zničila), akorát já bych přitom nejspíš nevyhazovala z klece ven hovna. Příští rok si ordinuju dovolenou. Flákací.
5) Veselý: Projíždím si fotky v mobilu a říkám si, tady mi to fakt slušelo, vypadám šťastně a free, tak asi takový opravdu byl. Nebyla jsem nikde v zahraničí (Aldi nepočítám), ale přesto celkem opálená, léto nám letos přálo. Chtěla bych bejt víc "tady a teď". Uvědomovat si, že je fajn, když skutečně fajn je. Nebejt furt o krok vepředu, mít v hlavě co bych měla a co musím, co jsem zapomněla a co zapomenout nesmím.
A tak bych své malé ohlédnutí za uplynulým rokem shrnula takto: Moc rychle utekl. Jakoby snad ani nebyl. Přesto byly chvíle, které bych natáhla jako žvejku, co malé děti vytahují z pusy. A nalepila je někam, kde je uchovám na dlouho.
Krásný nový rok, ten s malým n a s mnoha okamžiky, které stojí za vzpomínku 🍀
P. S. Hvězdička v jabku se nám ukázala. Sice nedokonalá, rozřízla jsem ho nakřivo, ale stačí. Honba za dokonalostí vysiluje, bere energii a v důsledku se jí nepřiblížíte ani tak, jako kdyby jste ji vůbec neřešili. Zjištění z vlastní zkušenosti a ano, pořád s tím bojuji a jedu si to svoje. Ale další jabko jsem už krájet nešla ;-)
