Název blogu není jednoznačný, snad proto, že různých deníčků zoufalých matek či šťastných paní tady už je i bude dost. Mé příhody nejsou určitě ničím zcela výjimečné, spíš dost všední a tuctové. Já se je snažím jen zkousnout a zpracovat. Ani ne tak pochopit jako přijmout. Najít na nich něco trochu srandovního a posypat je sarkasmem jako buchtu moučkovým cukrem. Vzít si z nich ponaučení a za pár týdnů či měsíců naskočit do stejného vagonu a vše si pro velkou úspěšnost zopakovat.

A když někdo přeci jen nechápe, otáčí očima a přemítá nad mou blbostí, s nehraným klidem mu odvětit: "Může se to stát i vám" :-)

PS: A tenhle klid, nehraný, mně teď přináší mé psaní. Přišla jsem na to, možná pro někoho pozdě, ale kdo nám vlastně určuje, kdy je v životě na co pozdě? Biologické hodiny? Postava, ne zrovna kopírující tvar svatební šněrovačky? Alzheimer?

Přeji příjemné a ničím nerušené počtení :-)


neděle 24. února 2019

Láska v době sdílené

Valentýn je za námi. Miluji všechny příležitosti ke slavení, a tak jsem si i já udělala radost. Růžové svíčky a srdíčkovej toaleťák jsou rozhodně must-have. Miluji příjemné relaxační večery.

Akorát se mi teda nepovedlo to nějak pěkně a stylově nafotit a nasdílet. Škoda, že ty růže, Pandora taštičky a bonboniéry jsou fotogeničtější. Jak to, že mi, do prdele, zas nikdo nic nedal? Zrušim blog a budu zpytovat svědomí. Možná bych mohla vyhrabat tu taštičku prázdnou a nastajlovat jí s kytkama z Lidlu. Zastřenej filtr, srdíčka, pičovinky a bude. Ale asi spíš počkam na 1. máje. Teď už je beztak s křížkem po funuse a to mam i narozeniny. Narozeniny!

Slavit narozeniny jako plonková je dalším příjemným bonusem ke skutečnosti, že jste zas o rok starší. V duchu Bridget Jones, jež je mimochodem taky už mladší než já. A když se opije, tak i roztomilejší, řekla bych. A asi v tý době ještě nefrčel Face, aby jí někdo rozmazaně vyfotil s panákem nad hlavou a během chvilky to s velkou pompou a ohlasem nasdílel. Sakra, to jste teda pěkně pos..l, pane Zuckerbergu.

Takže ve veřejném prostoru nezadaná, s nula fotkami z USA či exotických ostrovů a navíc ještě zpiťar. Ve vyhledávači looserů na prvnim místě, naštěstí mám rychlé boty a zdrhám dřív než se vše zvrhne k tomu "být ve volném vztahu", z čehož mi vstávají vlasy na hlavě.

pondělí 11. února 2019

Čtení z ruky

Ne, asi jsem se úplně nezbláznila nebo možná trochu, malinko ano a nejspíš z toho šílenství jsem se začala trochu zajímat o astrologii a horoskopy. Ne takové ty v Blesku a na Seznamu, co si redaktorky vyšťourávají bůhví odkud. Mám pár oblíbených astrologů, kartářek a numeroložek, které jsem začala sledovat a jejichž předpovědi často sedí. Hlavně někteří z nich používají tak zašmodrchané větné konstrukce a souvětí plná slov jako trigon, konjukce a kvadrát, že takový horoskop pak sedí jakbysmet každému tak, jak to zrovna při své inteligenci je schopen pochopit.

Ne vždy koukám jen dopředu, je povznášející přečíst si, že byl předevčírem "těžký úplněk" a srovnat se s tím, že pro mě to byl den úplně na hovno. Že jsem 4 dny čekala na někoho, až se mi ozve a s hrdostí se sekla, že JÁ tedy jako první dolejzat nebudu, to teda jako v žádnym případě ne, jasný. Jenže dlouhé chladné večery dělají své a po 2 skleničkách vína se i ta největší hrdost rozpustí jako kostka cukru v horkém čaji. A pak já se svym proč a protože a jaktože a deprese je na světě. A vidíte, mohl za to měsíc, a pak ještě jakési komplikované postavení planet kolem něj, to se člověku hned uleví, to mam hned menší pocit, že jsem zas za vola. Astrologie je prostě fajn.

A tak jsem vloni na podzim navštívila kartářku. Předcházel tomu nutkavý pocit a potřeba vyslechnout si od někoho, že to bude dobrý, a když vám k tomu nestačí ujištění bližních, kamarádů a zvířecích mazlíčků, s radostí za tohle od nezávislé osoby zaplatíte i pár stovek. Krom toho jsem si řekla, že budu tentokrát fakt pozorná a prokouknu její metody. Budu nenápadná a budu reagovat tak, aby mě snadno neprokoukla (Kdo mě zná tak ví, jaké mám tiky, když usiluju o "nenápadnost" :-D).

sobota 2. února 2019

15 věcí o mužích

aneb co jsem zjistila za cca 20 let nepřetržitého bádání. (Je toho víc, ale tohle je takovej ten "core" společnej víceméně pro všechny. Musíme bejt, holky, dost tolerantní, ať se to nezmění v hardcore.)

1) Všichni tráví donebevolající dobu na záchodě. Tady asi dalších komentářů netřeba.

2) Všichni mají čistější auto než já. Bez pásů zalepenejch žvejkama, rozteklých lízátek v přihrádce u ručky a plesnivejch drobků všude mezi sedačkami. Jsem prase, ale zase zvládam jezdit ve stresu a obouma rukama zároveň obsluhovat posádku vzadu (a otvírat ty kulatý Chupa Chups lízátka za jízdy. A to se fakt nedá.)

3) Ochotní pomoci s čímkoli jsou jen dokud se s nimi nevyspíte. Což je stará známá pravda, nicméně odteďka už žádná, dokud mi aspoň neomítne zeď, nepoloží podlahu a nespraví splachovadlo. Přes to vlak nejede. (Tohle si podtrhnu a jako první naučim holky, až na to budou mít věk. Nebo ostrouhají jako já.)

4) Pěkné spodní prádlo nosí jen dokud s nimi nežijete (tudíž ho ani neperete). Pak přijdou na řadu retro skvosty, v lepším případě bez děr.