Dnešní jen krátká úvaha, jednoduchá a prostá, přesto ji publikuju tady, aby mi nezmizela, už tak mi dalo práci udržet tu zasetou nitku pár týdnů v hlavě než byl čas si sednout a psát.
Nedávno přišla dcerka ze školy s nadšením, že půjde na výtvarnou soutěž. Hrozně ráda maluje, vyrábí a tvoří, což bavilo kdysi i mě, do té doby než jsem s pubertou najela na jiné koníčky.. no nic. Zkrátka se zúčastnila soutěže (skončila druhá mimochodem) a vyvolala ve mně vzpomínku na výtvarnou soutěž, když jsem já chodila na první stupeň, možná druhá, třetí třída. Abych to neprotahovala, i já jsem skončila druhá, což jsem vzala jako fakt, přestože jsem měla pocit, že moje kočky byly nejhezčí (téma bylo domácí zvíře nejspíš).
A tak jsme šli celá třída s paní učitelkou kolem nástěnky, kde byly vystavené obrázky, a úplně nahoře visel na čestném místě výherní výkres s kozou. "Honzíku, to je až neuvěřitelné, jak se ti ta koza povedla", zahlásila paní učitelka přede všema a pohlédla na vítěze. Honzík (nepatřil zrovna mezi nejostřejší tužky v penálu a zabte mě, ale už nevim, co to bylo přesně za kluka ani jak se jmenoval dál) opáčil: "Ale to je PES", tak nahlas, aby nikdo nezapochyboval o tom, že to myslí vážně, učitelka zamrkala, ale dál si k mému zklamání i úžasu trvala na koze. Budiž tomu chlapci k dobru, že se neuchýlil ke lži. Nebo že aspoň nedržel hubu a krok, což by v tu chvíli, nebudeme si lhát, udělal asi každý normálně příčetný člověk. V tu chvíli mi pointa ještě asi nedošla, ale ono to tak v životě vážně je.
Spravedlnost nespravedlnost, dost často přijdete na to, že vás předběhl pes maskovanej za kozu. Že ten namachrovanej vedoucí, co má třikrát takovej plat co vy, je taky jen mečící pes, kterej dříve nebo později začne štěkat, protože to je jeho přirozenost. Všichni, co si na něco nebo někoho hrajou budou nakonec štěkat přesně tak, jak jim tlama narostla.
A já budu....... malovat vodovkama kočky, co vypadají jako kočky. A budu spokojeně vrnět, protože i když spravedlnost možná neexistuje, pravá tvář i podstata nakonec vyjdou najevo. Je třeba se jen dívat a naslouchat.
Mňau!
