KARMA for everyone

Poslední dobou mi přijde, že se kolem mě skloňuje snad ve všech pádech. Karma a karmické vztahy nejsou o náhodě a já jsem najednou pochopila, že opravdu funguje ono staré známé "kdo chce kam, pomozme mu tam". Nerada bych tím vyvolala dojem, že se tím snažím omluvit své chyby, naopak věřím tomu, že vše, co se stalo, má své opodstatnění vedoucí k poznání. A nebo taky ne. A pak je potřeba si celým tím procesem projít znovu.

Není náhodou, že někdo má furt smůlu, nachází si nevhodné partnery a žije v bolestných vztazích. Karmické vztahy nejsou plutím na růžovém obláčku, jsou rozervané, emotivní, bolí to, v nich setrvat i z nich odejít. Rozežírají nás do morku kostí a tím nás ale i hodně učí. A je jen na nás, jestli nás tato setkání poučí, či si svým přístupem vykoledujeme další lekci.

Vesmír totiž na rozdíl od nás nezapomíná. Nemá tendenci bagatelizovat staré křivdy, není sentimentální, ale ani pomstychtivý. Chce nás mít lepšími. Chce nás něco naučit. Chce, abychom pochopili.

Volný den

Dnešek bude plodný den, pomyslím si, když zavírám dveře za starší Eliškou a nechávám ji napospas otci. Ne plodný ve smyslu, že bych snad zatoužila po dalším potomkovi, naopak, bez kondomu teď už raději nejdu ani nakoupit do Lidlu, tak moc velkej strach mám a člověk nikdy neví...

Plodný jako bohatý na aktivity a činorodost, která promění náš ušmudlaný byteček po svátcích v útulnou klícku. Konečně DŮKLADNĚ vysaju, vytřu, protřídím vše, co se tu kde válí, vyčistim boty a uložim je do botníku, nakoupim a jako vrchol všeho upeču perník. Vyřídím si nutné schůzky a udělám si čas i na zanedbávanou kamarádku.

A zanedbanou sebe, koukám do zrcadla a běžim si hned zčerstva umejt hlavu. Naplnim pračku, pak sušičku a s uspokojením sleduji tu nádheru, jak to těm holkám jde. 

Slasti života svobodné matky

Ne, nespletla jsem si titulek, o strastech se ve svých postech  nejen tady zmiňuji (i když někdy nepřímo) dost často, tak proč se dneska nezaměřit v duchu positive thinking na tu lepší stránku toho, co mi život nabízí?

Trochu paradox, ale mám víc času na to, co mě baví. Třeba psaní. Napsat jeden takový průměrný článek mi sice zabere max 2h času, nicméně pro mě hodně podstatné je to, co tomu předchází. Vymyslet téma totiž chtě nechtě nutí člověka přemýšlet. Překvapivé, že?

Coby zadaná "hausfrau" jsem však na přemýšlení měla milion atraktivnějších témat než je článek na blog. Napadá mě třeba oblíbené "čím a jak zahustit omáčku, aby jí byly aspoň 3 litry a vydržela tak na oběd na 2 dny?" Říkejte si co chcete, žrádlo je podle mě ve vztahu s chlapem téma nr. 1 a kdo ho neřeší, má doma s prominutím karikaturu chlapa. Naštěstí potomky jsem si porodila děvčata, a tak se vesele dojedeme čokoládou, když se oběd zrovna nepovede.

Můj život na maloměstě

Zkoušeli to. "Pojď za námi do Plzně, co v tom zapadákově". Přemlouvat mě, po dobrém a trochu i po zlém: "Koho si tu najdeš, vždyť už tě tu všichni znají". Neměla jsem ale pocit, že bych musela zrovna utíkat. Jako až takhle, úplně. "Však jsem nic neprovedla", pomyslela jsem si a hodila okem po téměř liduprázdném náměstíčku, kde až na pár vochmelků na lavičkách opravdu chcíp pes. Mám jen 2 super holky a k tomu haldu starostí. Co na tom?

Mně život v prdeli světa nevadí. Chlapi se tu točí jak na ruletě, jen si počkat, u jakého čísla popisného se zrovna zastaví. Nebo kam zakotvíte vy, pokud zrovna nepatříte mezi ty, kdo svou spřízněnou duši úspěšně nalezli na střední, a tudíž jste oba dva z toho koloběhu předčasně vypadli. Tohle ale neni úplně to, o čem jsem chtěla psát, přestože téma seznámení do toho patří také. 

Pár mých kamarádek totiž zakotvilo v matičce Praze a mně nedá jinak než začít srovnávat. Ne naše platy (nejsem masochista ani padlá na hlavu) jako spíš životní styl a vůbec strasti a slasti našich všedních dní. 

Začnu-li třeba metrem, fobii ve mně vyvolává už jen ten pocit, být v podzemí s haldou cizích, lhostejných a navíc, pro mou panicky postiženou mysl, potenciálně nebezpečných lidí. V Aši se nevyhnete konfrontaci s někym známym ani při cestě s odpaďákem, a z toho důvodu je nutné být nalíčená VŽDY.