Když tak o tom přemýšlím, možná to je ten důvod, proč mě v poslední době knížky zas tak chytly. Možná z nedostatku kontaktu s dospělými bytostmi, možná ze stereotypu. Četba je totiž fajn relax - nemusíte při tom mluvit, odpovídat, hýbat se, reagovat, potit se, nemusíte nikam chodit ani převlíkat se, kupovat si permanentku, rezervovat si termíny ani se přitom tvářit, že to pro vás není namáhavé a baví vás to. Jo a můžete taky u toho být bez podprsenky, bez make-upu a bez obav, že vás někdo kvůli tomu pomluví. A to nejdůležitější!! A co já dělam - můžete u toho i JÍST a mlsat a pít kafe i VÍNO, což se vyloženě nabízí :-) No, znáte někdo lepší způsob, jak se odreagovat?
Ale zpět k podstatě článku, takže, dostalo se mi za tu dobu do rukou pár fajn i méně fajn knížek, ať už vypůjčených, darovaných či koupených a ty, na které si vzpomenu (jo, samo, že ze zapisování si všech názvů i s autory sešlo hned po té druhé přečtené...), bych vám ráda doporučila či nedoporučila.
Začnu tedy tím profláklým Harrym, kdo ho ještě nedostal do ruky, není to klasický román, nýbrž divadelní hra, což jsem zjistila až poté, co jsem si ji s velkou slávou a těšivostí objednala hned u vydavatele v předprodeji. Není se však čeho bát, po prvotním šoku se čte bleskově, skoro až moc, zkrátka tahle bichle vám náruživým na moc dlouho nevydrží. Děj se týká potomků původních hrdinů, Pán zla je (překvapivě :)) zpět, fajn čtení. Upřímně ale, když se mě teď zeptáte, o čem konkrétně to bylo, nevzpomenu si. Snad jen na to, že šlo o návraty do minulosti pomoci jakéhosi obraceče času, to jsem schopna si vybavit a v ústředí stáli Harryho a Dracův syn. Fanoušsi HP budou potěšeni, stejně tak jako autorka Rowlingová, která si pravděpodobně opět namastila kapsu :-)
Knížka, která mě naopak zasáhla hodně, je Zlodějka knih od Markuse Zusaka. Příběh děvčátka vyprávěný z pohledu Smrti zasazený do 2. světové války. Vypravěčka Smrt zde nepůsobí nijak hrozivě, jak by se zdálo, a příběh je tak silný, že jsem ho zhltla během pár dní (má 528 stran!!!). Konec jsem probrečela, přestože byl zřejmý téměř od začátku. Snažila jsem se maskovat slzy nad posledními odstavci, když mi bylo řečeno: "Taková bichle! Taková ztráta času! Se kouknu na film a mám to hned." Ano, podle této knižní předlohy byl natočen i film. A já už teď vim, že svůj čas chci trávit s někým, kdo se mi aspoň trochu víc přiblíží s pojetím jeho "ztráty času". A kdo mi na ty bichle vyčlení třeba i kousek místa - protože zrovna tuhle jsem měla půjčenou z knihovny, ale určitě stojí za to ji vlastnit.
Doppler - tak se jmenuje útlá knížka s absurdním příběhem. Zřejmě není pro každého, nicméně pro osoby s tak trochu nekonvenčním pohledem na svět může být zajímavá. Poukazuje na konzumní aspekty života v naší společnosti, vůči němuž se hlavní hrdina vymezí poněkud svérázným způsobem. Mě bavila, ale chce to nadhled. Na pokračování musím kouknout v knihovně a ano, autorem je Nor Erlend Loe.
Překlikla jsem chvíli na zprávy a mám v hlavě další titul, co mi prošel rukama. Boss Babiš - kdo se nespokojí s informacemi z Blesku a dnešní MF Dnes, doporučuji aspoň prolistovat pár kapitol. Uvažovat v souvislostech a pracovat s informacemi, kdyby těmito schopnostmi disponoval průměrný český volič, nemuseli bychom teď být tam, kde jsme. Pozor, neplést si s jinými tituly, tohle napsal Jarda Kmenta.
A když už jsem přešla k těm psychoušům, z nedostatku výraznějších podnětů ve svém životě jsem se vrhla i na knižní thrillery. Z těch profláklých mě zaujala třeba Dívka ve vlaku, Žena v okně a Ta přede mnou. Samé baby, že? Mít hlavní postavu mužského rodu by asi nebylo takové psycho a vzrůšo, haha :) Ba ne, u těchto knížek jsou konce celkem nepředvídatelné, což není úplně pravidlem, přelouskala jsem jich totiž podstatně víc.
A z klasických detektivek jsem propadla české spisovatelce Míše Klevisové, sympatické čtení a já ty český autory tak nějak fakt můžu a i ráda podpořím.
Akorát ten Patrik Hartl, sympaťák on je, to mu neupřu, příběhy má ze života, chytlavé, nečte se špatně, ale mám z něj trochu pocit, že klouže po povrchu, některé věci odflákne, přejde, jakoby hodně pospíchal na vydání knížky. Všimla jsem si toho hned u té první, co se mi od něj dostala do rukou "Okamžiky štěstí", a přestože se mi jako taková líbila, některé momenty tam prostě byly popsané tak "vlažně", no. Ale lidi ho baští, možná to bude druhej Viewegh.
Nejspíš bych mohla pokračovat dál, ale mám tady ještě pár fajn věcí nedočtených, tak ty si s dovolením nechám na příště. A na co jsem zapomněla, to nejspíš nestojí za to ani zmínit, tak to v životě chodí.
Určitě si ráda přečtu i vaše ohlasy, vesměs se dostanu k takovým těm provařeným věcem, ráda se nechám inspirovat i něčím méně obvyklým než je mainstream.
Přeji fajn den a jak tak koukám z okna, dneska se ten čtecí relax vyloženě nabízí, zkusím tedy ignorovat na chvíli vysavač a žehlící prkno a hurá na to :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat