Jak se máš?

Protože bych nerada ustálila frekvenci svých příspěvků na to, abych vás s každým vítala do nového ročního období (pomalu to tak začínalo už vypadat), tak teď jen informativně o tom, co právě dělám, zažívám a řeším :-)

1. Nechápu - jak ten čas běží. Asi nejotřepanější klišé ever, ale jakoby to bylo včera, co jsem psala článek o loňských Vánocích. Tak abych se neopakovala, letos budou (doufám) v podobném duchu. Kdo by si chtěl připomenout, odkaz je zde: https://muzesetostativam.blogspot.com/2018/12/pre-christmas-time.html. 
Mimochodem, dneska si holky psaly Ježíškovi. Andulka (mladší) si po pár tradičních napučovacích scénách kolem obrázku nakreslila jako první dárek kalhotky. Přišlo mi to dojemný. Asi nechce dědit furt po ségře. Spoďáry jsou prostě základ. (Moje máma: "Ať máš hezký kalhotky, kdyby se něco stalo a museli tě odněkud vyprošťovat :-D)

2. Maskuju - únavu, otoky a pandí kruhy pod očima, špeky, mastný vlasy, blbou náladu, oloupaný nehty, zadrobený koberec i flekatý triko. Den ode dne větší challenge i pocit marnosti. Za poslední rok si připadám tak dospělá jako nikdy předtím. Je fajn pocit, že si můžu ve 2 ráno číst i sežrat z hladu v posteli suchej rohlík a vím komu zavolat, když se mi něco rozbije (divný je, že pořád ještě existují chlapi, kterým je divný, že doma nevlastním ani šroubovák..). Smutek pak přebije vztek na nespravedlnosti světa, únava nebo Persen. Radost mám z holek, vůně kávy, čerstvě nalakovanejch nehtů a super songu v autorádiu puštěnýho na plný pecky. Baví mě pozorovat děti jak zpívají anglicky, baletí či v něčem jiném - samozřejmě po mně - vynikají. Nebaví mi, když jsou stejně tak po mně protivný, náladový, drzý, sprostý a urážlivý. Tak nějak od přírody s tím neumím pracovat...

3. Myslím - v zásadě nejvíce na toho, kdo mě má kdesi. Odháním ty, co zas na myslí na mě a starají se. Návrat do pubertálních let asi. Nicméně učim se nechávat tyhle myšlenky stoicky plynout a nenechat se jimi ovládat tak jako dřív (volně přeloženo: už kvůli nikomu nebrečim a nechlastam 2 noci, nehubnu - což je celkem škoda, a i když jsem ještě pár mílí od toho nad něčím jen tak mávnout rukou, snažím se užít si aspoň toho momentálního relativního klidu, který mám :)) A využít ho produktivně, třeba k psaní, že ;-)

4. Třídím - odpad, oblečení, fotky, prošlé sladkosti i vztahy. Mám malej byt i malou kapacitu mozku, jak poslední dobou zjišťuju. Pořád dost velkou kapacitu srdce. K tomu kotel nedůvěřivosti, pod kterym si pořád preventivně přiživuju plamínek. A někdy si k tomu navíc připadám tak vyčerpaná jako ta úplně nejvíc low-cost verze sebe samé. Máma na setrvačník. Někdy taky na baterky.

5. Čtu - další z mých návratů, úchylek, relaxů a útěků (od reality). Moje dětství = z velké části Kvído z Báječných let pod psa a víte co? Chtěla jsem bejt spisovatelkou. 
Objevem roku je teď u mě Markéta Lukášková, zatím jsem přečetla jen jednu, ale teď už jí vyšla třetí kniha. Tahle chytrá holka má i Instagram a píše moc čtivou prózu pro vrstevníky i pokročilé.

6. Sním - poslední dobou už jen ve spánku. Nějak mi chybí vyšší cíle, což neznamená, že bych je zrovna postrádala, jen jsem přepnutá na tzv. momentálně bezcílný režim. Já mam svuj dreamteam v pokojíku na palandách.

7. Budím se - uprostřed noci a beru do ruky zápisník, abych si zapsala rým, který mě právě napadl. Natěšená teď listuju v deníčku a co myslíte? Báseň nikde. Sice tvrdím, že už nesním, ale občas mi evidentně realita se sny splývá.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Trochu později... Tak jsem jí našla. Ten můj zvyk vynechávat kusy stránek prázdných s tím, že své myšlenky někdy dokončím, způsobil, že jsem text vepsala mezi dva jiné.

Nevím sice už úplně, na co jsem zrovna myslela, ale tady je:

Proč je Týna naivní
nedůvěra dřímá v ní?

Proč už nemá ambice
přesto stále něco chce?

Lásku za hrob
pak už nedrob.

Pozn.: Trochu bych řekla, že ten poslední řádek nějak bude souviset s tím rohlíkem. Postřeh roku, já vim, vim. Sem se mi to ale nakonec docela hodí. A trocha poezie taky. Takže dobrou noc bez náhlých přestávek...