Pečení pro pokročilé

Konec roku 2019 se nese ve stylu Bridget Jonesové. Oproti loňsku mám:

• 5 kilo navíc (4, když se zvážím za specifických předem daných podmínek)
• pořád žádný normální vztah
• vánoční svetr se sobem
• pár "přeřeknutí", kdy se mi podařilo někoho urazit
• ještě míň iluzí o tom, že se mi někdy podaří vést normání (nudný) život
• pořád ještě dost iluzí o tom, že někdy uslyšim tam tam ta dam, tam tam ta dam...
• sakra hodně iluzí o mužích typu Hugh Grant...:-(

A oproti Bridget si nedávam předsevzetí. Kila, svetr i iluze si klidně nechám, jsou horší věci (třeba komunisti, teroristi a další -isti).

Chtě něchtě jsem se dostala do věku, kdy mi přátelé a známí chtějí dohazovat své přátele a známé, takže jsem poměrně často konfrontována s větou "tomuhle rozvedenýmu by ses líbila". Asi bych si na tenhle způsob seznamování měla zvykat, nakonec juchající v klubu už těžko někoho okouzlim, vzhledem k 1. nedostatku klubů v okolí, 2. frekvenci mých návštěv i 3. výdrže mého juchání. 

Všechny tyhle věci tak nějak hrajou proti mně a nechávají skórovat "rozvedené pány" (mimochodem, ten název zní hrozně, a přestože to spíš v mým případě znamená, že si mě nikdo nechtěl dosud vzít, jsem ráda, že rozvedená zatim nejsem). Bohužel ale pořád taky nejsem ta správná utěšitelka zhrzených duší. Minulost je od toho, aby nás posouvala dál a než fňukat nad rozlitým mlíkem, radši z toho zbytku uklohním palačinky. I když opuštěná máma, pořád jsem duší holka, co se chce smát, popíjet a milovat se stejnou vervou a někdy možná ještě i o kousek víc než dřív, jako by to bylo naposled, vážného s vážnými následky už bylo dost. Smysl pro humor zůstal kupodivu i v té, která je údajně tak náladová a urážlivá (Já? Nikdy, nebavim!).


Otázkou zůstává, jak se má v dnešní době seznámit svobodná máma z maloměsta? Už jsem tohle téma tady jednou řešila a vesměs je to pro druhé celkem úsměvný materiál. Po nedávným důvěrnym rozhovoru mi jedna moje blízká kamarádka řekla, ty jo, ty stejně vždycky někoho i v týhle prdeli seženeš, furt se něco děje a to je přece dobrý, ne? Dobrý není výborný, odmalička jsem slyšela (otec je učitel), že dobrý rovná se za 3 a průměrná jsem být tedy nikdy nechtěla. (Až na ten tělocvik, hihi, to byla kapitola sama o sobě :-)) 

"A já taky nikoho neshánim", ohradila jsem se, naopak, čím víc se snažím jít si po svým, tím víc si pánbůh zahrává s mýma figurkama jak ve člobrdu. Výsledek je takovej, že sice mám pořád nasazeno, ale do domečku se nějak dostat nemůžu, buďto mě někdo vyhodí nebo vyhodím sama sebe.

Pár věcí mi došlo teď při nedávných listopadových oslavách svobody. Máme se tak dobře (přes všechny ostatní ne zas až tak dobré skutečnosti), že si můžeme dovolit žít sami. Nemusíme se (my holky) po maturitě stresovat, že zůstaneme na ocet, nemusíme udržovat nefungující vztahy "kvůli dětem", "kvůli lidem" ani "kvůli hypotéce". Není však problém v tom, že si někteří tu svobodu hýčkají jako malé dítě, jako zlozvyk, jako pohodu, nic neměnit, nepřizpůsobovat se, neřešit a neorganizovat? Nestojí za to občas vylézt z těch pohodlných trenek, nakonec i ty sebepohodlnější se v určitých polohách můžou dost nepříjemně zaříznout?

Pár měsíců po rozchodu jsem brečela mámě do telefonu, neplač, je ještě moc brzo něco začínat, počkej chvíli, potřebuješ být teď sama. Výjimečně nebo spíš čirou náhodou jsem poslechla.

A víte co mi řekla teď nedávno? "Jsi moc dlouho sama, kočičko, to si budeš těžko někoho k sobě hledat". Je to rozdíl cca roku a já si na to s úsměvem vzpomněla, načasování je někdy důležitější než forma i obsah, zkuste vytáhnout z trouby bábovku moc brzo nebo pozdě a rozdíl ucítíte ihned. Život ale neni tak jednoduchej jako bábovka, ta se i mně většinou povede a i ta, co se vyklopí jen napůl se dá celkem v pohodě sníst. Táta by si jí posypal vrchovatě krystalem a řekl, že lepší v životě nejedl. Jenže vztahy, ty prostě napůl nefungujou od jaktěživa, příkladů mam na deset prstů a výsledek sami vidíte, cukr necukr.

Jedna moje archivní, taky máte to nutkání, vyfotit si jídlo, co se vám výjimečně povede? Já ano, takže mám v telefonu toto, jednu domácí pizzu a vepřovou panenku. 

A já nechci maskovat pokaženou bábovku, stejně tak jako pokažený vztah. Vždycky raději počkám a upeču novou i za cenu dalšího másla a vajec a zdlouhavého nudného šlehání. Tak schválně, když jsme u té bilance, kolik bábovek jste za poslední rok pokazili vy?

(Já zatim 2 a jednu bych ještě moc ráda strčila do trouby dopéct..)