Nicméně mozek mi stále pracuje a kolem se stále něco děje, a tak bych dnes ráda sepsala pár takových myšlenek, co se mi v hlavě během několika týdnů nahromadilo.
Postřeh č. 1 - Dejte na své blbé pocity. Čím víc jsem se je kdy snažila umlčet, s tím větší vervou se za čas vynoří a připomenou. Ten svíravý pocit kolem žaludku tu není jen tak pro nic za nic - věnujte mu pozornost, až se příště objeví. Okolnosti, které provází, totiž stojí minimálně o vaší revizi.
Postřeh č. 2 - Přání se plní v tu nejnemožnější dobu, kdy si snad ani netroufáte doufat. Pokud mi vyjde můj poslední okamžitý a bláhový nápad, začnu snad i já, starej pesimista a škarohlíd, hovořit o štěstí. A pokud ne, teď už vím, že to tak mělo prostě být. Protože proto.
Postřeh č. 3 - souvisí s předchozím bodem - Nemít očekávání je často ta nejlepší obrana před zklamáním. Zní vám to smutně a odevzdaně? Mně taky. Na druhou stranu se pak v případě pozitivního výsledku o to víc radujete. A já nevim, jestli je to věkem nebo blbými zkušenostmi, ale v poslední době téměř nezažívám pocit těšení se. Protože těšit se na to, až bude 9 hodin večer, děti usnou a já zalezu tiše do postele je spíš zoufalství než happy life.
Postřeh č. 4 - Sušička je fajn věc, ale často sráží věci. Proto se zas těším, až budu moct sušit prádlo na půdě. A díky šťastným náhodám si dovoluji věřit, že to bude brzy.
Postřeh č. 5 - Slibte, že už nikdy nebudete říkat chlapům přesný opak toho, co chcete, aby udělal. Nebo dostanete jako já tik, kdy každých 10 minut celý týden kontrolujete telefon, jestli se neozval. Ano, potom, co jste mu nařídila "už nepiš". Je to celkem kontraproduktivní, hloupé a dost to žere už tak vytíženou baterku. Průměrný chlap (aspoň těch 96% heteráků) z toho prostě nepochopí, že se má připlazit s růží v zubech. Jednou provždy, NEPOCHOPÍ.
Postřeh č. 6 - Svým dětem jdete příkladem. Odmalička budou dělat všechno přesně tak jako vy. Ať je to hraní her na mobilu, nezřízené pojídání čokolády, čtení knih či kabelková a rtěnková obscese. Přejímají i váš životní styl (Naše Eli: "Až budu dospělá, nebudu chodit vůbec nakupovat ani vařit. Budu jíst jen nudle od Vietnamců a chleba ve vajíčku.") a vztahové vzorce ("Nebudu mít žádnýho pána. Jenom kočku."). Mají i stejné postoje k různým kulturám: "Nebo si vezmu Páťu a Anča Tea a budeme bydlet v Americe." - oba kluci chodí s holkama na angličtinu, takže se v poho domluví (pozn.aut.).
Postřeh č. 7 - Chtěla bych holkám předat co nejvíce z mých zkušeností a postřehů. Eli už mnohé pochytila: "Mami, ty nesnášíš chlapy?", byla její nedávná otázka, když jsme probíraly téma vztahů jako že kdo s kým a tak. Ne, zlatíčko. Bohužel stále naopak. Pouze jsem musela eliminovat narcistní sobce, lakomce, pitomce, Slováky a vojáky, ženáče a staré mládence, notorické lháře, levičáky, ortodoxní pravičáky, rasisty, nepoctivé podnikatele a podnikavce, fanatické sportovce a tak dále. Dost často vícero v jedné osobě. V tom, co zbylo, se teď snažím zorientovat. Ze mě si, drahé holčičky, příklad neberte.
A úplně poslední postřeh: Elišce vypadl druhý mléčný zub. Chtěla bych říct, že jsem jí ho sama vytrhla, ale nebylo potřeba násilí. Prostě jsem jí donutila kousnout párkrát do donutu a šlo to samo. Někdy je prostě lepší netlačit tak na pilu a nechat věci bejt. Poslední sousto pak vše vyřeší za vás. Tak to je. Dobrou chuť!
Žádné komentáře:
Okomentovat