Intro 2020

Nechce se mi. Rekapitulovat loňskej rok, sčítat vítězství a porážky ani se dopředu sama porážet tím, že si budu dávat předvídatelný předsevzetí. Nechci cvičit ani meditovat, přestat mlsat ani si kazit únor nesmyslnou abstinencí, nevynechat ani jedno ze svých 3 kafí denně, nechci přestat psát ani začít psát pravidelně, protože to nedejbože baví někoho číst.

Tak málo chvil v životě, kdy můžeme opravdu dělat, co chceme, být, kde chceme a s kým chceme - není stížnost, nestěžuju se, nedivim se, nepřekvapuju, pomalu se ani nelekám, což je u extrémně roztržitý osoby, jakou jsem já nevídané. Blbý je, že se ani netěšim, člověk by se měl sice plně zaobírat přítomností (mindfullness, znáte to, ne?), ale takový to pozitivní očekávání, pomáhající nám přežít táhlé pracovní dny, povinnosti, stereotypy, konzum, zkrátka to, když chybí, máte někdy pocit, že si před každym tom jednom kafi musíte zákonitě hodit mašli, protože jinou radost (krom toho kafe) už v tom vašem uvědomnělym, zdravym, vysportovanym, vystajlovanym, naleštěnym a gluten-free životě nemáte.

A pokud nemáte partnera, kterej by vás stejně po dvou letech většinu času neskutečně sral, ale přeci jen by se občas vydoloval záblesk či chvíle, kdy vás něčim potěší, tak máte jako já aspoň děti. Který jsou sice neskutečně podobný těm (ex)partnerům, ale zároveň mají i pár vašich špatných vlastností, díky kterým to těm "ex" můžete elegantně a přitom nenápadně vrátit. Mega souvětí si žádá pointu, takže ty děti, které po vás vzhledově zdědily jenom těch 6 dioptrií (soráč holky), světlou pleť a blond vlasy vás vlastně občas potěší mnohem víc a opravdověji než kdokoliv jiný na světě a něco takovýho za ty všechny ostatní, denodenní vopruzy stojí.

Advent s dětmi

aneb jak ho přežít

1. Kupujte dárky už od září. Listopad a prosinec pravděpodobně celý promarodí, ten si nechte na nákupy v e-shopech.

2. Na cukroví si napřed připravte všechna těsta. Nechte je míchat, to je baví. Dejte nový sáček do vysavače. (Nebo kupte rovnou nový vysavač, tak jako já. Pouze smolaři roku praskne hadice zrovna ve chvíli největší koncentrace mouky, ořechů a cukru v bytě za celý rok.)

3. Při pečení pusťte v pozadí Prasátko Peppu. Je tak větší pravděpodobnost, že je to dřív omrzí a půjdou se koukat.

4. Zdobit je lepší, když spí. Pokud jste ovšem došli až do tohoto bodu a máte CO zdobit. Kvůli čtyřem perníkům polevu nerozdělávejte. Sní je suchý jako ty ostatní.

5. Na dopis Ježíškovi si vyhraďte dost času, ale ne moc. Začněte stromečkem přes půl stránky a nechte jim ho vybarvit a dozdobit. Dárky pak nakreslí pod něj, vy doplňte popisky (aby Ježíšek rozpoznal) a šup s ním za okno. Čím více prodlev, tím víc možností dokreslit ještě narychlo obdélník s růžovým flekem (knížka o prasátku Peppě) nebo čtyřnohé zvířátko (Petshopák). Pohotovost se v tomto případě vyplácí.

Pečení pro pokročilé

Konec roku 2019 se nese ve stylu Bridget Jonesové. Oproti loňsku mám:

• 5 kilo navíc (4, když se zvážím za specifických předem daných podmínek)
• pořád žádný normální vztah
• vánoční svetr se sobem
• pár "přeřeknutí", kdy se mi podařilo někoho urazit
• ještě míň iluzí o tom, že se mi někdy podaří vést normání (nudný) život
• pořád ještě dost iluzí o tom, že někdy uslyšim tam tam ta dam, tam tam ta dam...
• sakra hodně iluzí o mužích typu Hugh Grant...:-(

A oproti Bridget si nedávam předsevzetí. Kila, svetr i iluze si klidně nechám, jsou horší věci (třeba komunisti, teroristi a další -isti).

Chtě něchtě jsem se dostala do věku, kdy mi přátelé a známí chtějí dohazovat své přátele a známé, takže jsem poměrně často konfrontována s větou "tomuhle rozvedenýmu by ses líbila". Asi bych si na tenhle způsob seznamování měla zvykat, nakonec juchající v klubu už těžko někoho okouzlim, vzhledem k 1. nedostatku klubů v okolí, 2. frekvenci mých návštěv i 3. výdrže mého juchání. 

Všechny tyhle věci tak nějak hrajou proti mně a nechávají skórovat "rozvedené pány" (mimochodem, ten název zní hrozně, a přestože to spíš v mým případě znamená, že si mě nikdo nechtěl dosud vzít, jsem ráda, že rozvedená zatim nejsem). Bohužel ale pořád taky nejsem ta správná utěšitelka zhrzených duší. Minulost je od toho, aby nás posouvala dál a než fňukat nad rozlitým mlíkem, radši z toho zbytku uklohním palačinky. I když opuštěná máma, pořád jsem duší holka, co se chce smát, popíjet a milovat se stejnou vervou a někdy možná ještě i o kousek víc než dřív, jako by to bylo naposled, vážného s vážnými následky už bylo dost. Smysl pro humor zůstal kupodivu i v té, která je údajně tak náladová a urážlivá (Já? Nikdy, nebavim!).