31.12.2023
Dnes, stejně tak jako o Silvestru před 3 lety, ležím s covidem. Tehdy jsme sem byly čerstvě nastěhované, neměla jsem postel a ze všeho se dělala hrozná kovbojka, ačkoliv jsem se cítila úplně stejně jak teď. Unaveně a trochu smutně. Postel už mám, i byt vybavený dle svého gusta, jen tu větší televizi nejsem s to skousnout a raději dál zaplňuju knihovnu.
Smutnila jsem z toho, že neumim navázat normální vztah, teď zas ho neumim moc dobře udržet. S motýlem se člověk nepomazlí, buď ho svírá tak pevně, až mu uláme křídla, nebo se jím nechá jen tak polechtat a on mu brzy uletí. Mám těch motýlků už pěknou sbírku, mohla bych na ně pořádat exkurze nebo o nich psát jako moje oblíbená spisovatelka, ale nechám je spíš jen tak poletovat. Tak jim to sluší nejvíc.
Stejně tak přeletím i já do dalšího roku, s lehkostí, jakou mi nálož starostí a povinností povolí, bez oslav a bublinek a bez čuchu, což je mimořádně praktické a myslím, že to ocení každá žena při sdílení svého osobního prostoru s osobou/osobami opačného pohlaví.
Krásný nový rok, naplněný zdravím, vůněmi a třepotáním křídel 🦋
01.01.20234
Předně jsem hnedka udělala chybu v datu. Nový rok, nový začátek, přitom se ale lautr nic nezměnilo.
Snažím se pochopit svý tělo, který vždy těsně po svátcích vypoví svou službu. To už není o nahodilosti, týden mi jen trvalo než jsem byla konečně schopná zaparkovat se v horizontální poloze a trochu se utišit. Za 4 dny jsem dospala celoroční deficit a probudila se do roku nového. Za týden přečetla knížku, zkoukla 3 série seriálu a celkově se procvičovala v zevl disciplíně, kterou tak nesnášim a stěží toleruju. Od zítřka zas naskakuju do procesu, ať mohu zas za rok z čeho odpadnout. Koloběh života? Mýho, bohužel.
P.S. Předsevzetí jsem zatím vymyslela dvě a jsou pragmatická a taky konzumní:
- do konce ledna si protřídit skříň
- až to bude koupit si dobře padnoucí džíny
Myslím si, že ryzí praktičnost těch předsevzetí je následkem toho, že jsem celý svátky sjížděla astrologické, andělské, věštecké a jiné ezo weby, abych se ujistila o tom, že se momentálně na hovno musí cítit všichni, protože vesmír. A potvrdilo se mi to. Taky se mi povedlo otrávit náladu i ostatním - promiň mi to, ty víš kdo. Já zas budu sympatická, jen co mi vyjde horoskop.
02.01.20234
Další konzumní, materialistické, maloměšťácké a starosvětské předsevzetí:
- koupit si lívanečník
Honit ty patvary po velké pánvi mě neba.
04.01.2024
Migréna mě zase trochu vyřadila ze hry, ale jsem zpět. Nicméně, nejsem zatim tak stará, abych se zde rozepisovala o tom, co mě bolí. Takže co mě potěšilo po novoročním návratu z vánočních orgií? Údržbář v práci mi pochválil nové brýle. Všiml si jich sám a na první dobrou, z toho mi málem spadly. Během Vánoc jsem trochu zhubla. Protože nervy. Protože covid. Protože jsem vařila já :-D
Vesmír mi do cesty přihrál osobu, která zklidní moji duši. Mít se rád neni o tom začít chodit zas na nehty nebo si patlat hubu krémem za 600,-. (Obojí dělam a nejen to.) Obrnit se před vnějším světem totiž stojí mnohem víc. Pustit si k sobě to, co ti dělá dobře. Spát víc než jen 3h denně. Smát se víc než plakat. Hřešit častěji než něco nebo někoho dokola a dokola řešit.
Jdu spát a neřešim. Těšim se na pár řádek nové knížky od Coelha. Pak vám o ní napíšu, vypadá senzačně.
05.01.2024
Ukrajinka Nina dneska přišla zaplatit nájem za prosinec. Dřív nemohla, odjela na svátky za svou rodinou do Charkova. 3 dny strávila na cestě, 2 roky už to skoro budou, co je ona tady a její muž v ostřelovaném městě. Coby agenturní zaměstnanec teď ani nemá práci kvůli poklesu zakázek. Milá, pracovitá holka se slzami v očích.
Do prdele, na co si furt stěžujeme?!
07.01.2024
Volný víkend jen sama pro sebe. Umím to vůbec ještě? Nepečovat a nepřizpůsobovat se, dětem ani příteli.
Vstávám pozdě a taky jdu pozdě spát, přesně dle mé soví nátury. Po týdnech spim už několikátou celou noc, vydrží mi to? Úklidem protančím se sluchátky v uších, k obědu si objednávám sushi a sním ho naprosto nespořádaně a jak to sama nesnášim a netoleruju v OBÝVÁKU NA GAUČI. Sójovkou zaprasim bílej konferenční stolek a rebelsky to nechávám zaschnout. Sleduju další seriál a opět je z Paříže - j´adore Paris! J´adore Berlin, tu neuvěřitelně charismatickou postavu. Kam se z našich životů vytratila vášeň?
Nepřemýšlim a vybíhám se projít k lesíku za barák než se zešeří. Dýchám a nikde nikdo. Těžaři zatarasili auty a traktory cestu, nechci se s nimi potkat, tak to beru přes pole. Odměnou mi je otevřený výhled i totálně zabahněné boty. Do sluchátek mi volá mamka, neumim to hned vzít, a tak nevěří, že nerandim.
Večerní venčení s kamarádkami a kontrola nočních ulic mi přináší zjištění, že o nic moc nepřicházim, když tohle absolvuju spíš už výjimečně. Nicméně amatérské divadlo mě pobavilo, stejně tak jako cokoliv jiného, co je provozováno s nadšením. Jako třeba i ty burgry, mňam, slupnu jak jednu malinu.
Závěr víkendu? Miluju dobré jídlo a pití, společnost i samotu, pohyb i válení, plánování i spontaneitu, a tohle všechno mi budiž nápomocno k tomu, aby tenhle rok byl úžasný. Postaram se o to ✌
08.01.2024
Holky si večer přes usnutím vyprávějí více či méně smyšlené historky o tom, jak je kdo miluje. Spolužáci, kamarádi, kdo co řekl a udělal, neřekl a neudělal, napsal do skupiny a smazal, co si při tom myslel a na co by ani náhodou nepomyslel a co by kdyby. Kdo se kam podíval a na koho se usmál, komu kdo zvedl a podal penál, kdo koho nakopl ve frontě na oběd. Jsou hodně jako já, 80% mých love story vzniká pouze v mojí hlavě. Prý bych se měla oprostit od svých očekávání. Dá se to vůbec??
11.01.2024
Mrazivé dny protkané slunečními paprsky. Zásobuju se malými radostmi. Objednala jsem si třeba minerální korálky a chystam se je navlíkat. Trénink trpělivosti?
Začala jsem s výběrem letní dovolené. Pro nás 3, tudíž nároky jsou jasné. Mam se prej naučit dělat kompromisy. Proč ale? Když se léta řídíte jen potřebami svých dětí (99%) a svými (1%), všechno si sama zařizujete a hlavně platíte, tak vám to prostě nejde. Mám ale vyzkoušené, když je člověk hodně zamilovaný, sleví z nich. Vim, že to dokážu, jenom to nedělam na lusknutí prstů.
Jo, to 1% je má chronická potřeba pravidelného přísunu kafe. Aby bylo jasno.
15.01.2024
Víkend za námi a já se tak trochu zapomněla v obležení písmenek, né těch mých, ale musíte mi dát za pravdu, že počasí doslova vybízí k tomu zahrabat se s knížkou pod deku. Vždycky si přitom uvědomím, co je mojí přirozeností, ne být aktivní a všudypřítomná, všude včas a nechybět na žádné akci, abych měla čárku, byla vidět, dostala razítko a obrázek krtečka.
Co jsem ale četla zajímavého a trochu mě zarazilo (krom knížek, jejichž recenze se snažim občas dávat na Fb profil blogu - kuk sem https://www.facebook.com/muzesetostativam), byl jeden článek o vztazích známého a oblíbeného terapeuta. Tvrdí, že každý hetero muž má v průměru 8-9 tzv. zadních hořáků. Kamarádek, kolegyň, bývalých přítelkyň, známých nebo jen internetových známostí, se kterými je v kontaktu, kdyby mu to, co má, nevyšlo. Nebo taky zadní vrátka, želízka v ohni, Vendulky utěšitelky, připravené pofoukat mu bolavou ranku. Co z toho vyplývá?
1 . nejsem průměrný heterosexuální muž
2. když někomu neodepíšu, nemusim to vůbec řešit, páč mu určitě odpoví jiná z těch 7-8 v řadě
3. když někomu odepíšu a on mně, neznamená to vlastně vůbec nic (tak proč mi sakra vyletí tep na 120?)
4. když mam přítele, kterej furt někomu píše, můžu bejt šťastná, že je vlastně normální
5. když mýmu příteli nikdo nepíše, měla bych přehodnotit, jestli náhodou neni úplně out
6. vypnout si telefon minimálně v pátek večer, jeví se jak to nejrozumnější řešení
Taky to, že jsem asi stará škola, nebo že láska se pozná jednoduše podle toho, že študácky nevidim, neslyšim, nedejcham, nevylučuju a neregistruju ani Brada Bitta, kterej mi přinesl do práce na oběd chlebíčky. Což je nadsázka, protože chlebíčky a větrníky překonávají bezkonkurenčně všechny zadní hořáky v řadě.
PS: Asi bych měla tenhle deník už ukončit, nejvíc z důvodu, že už se nejedná o deník, spíš o změť myšlenek vyskytujících se v náhodných dnech nahodile v mé hlavě. Co myslíte?
