Naše Elí jde do první třídy a musim uznat, že se mi z toho podobně jako z dalších jiných "poprvé" trochu klepe prdel. Pravda je taková, že za pár let už si z toho všeho haló kolem budu pamatovat buď jen to hezký nebo dávat k dobru historky, jak jsem se kde ztrapnila, se kterejma budu ve společnosti za hvězdu. Člověk je tvor mající sklon k selekci pozitivních zážitků, to jsem zjistila i já, která udělam kovbojku i z toho, že došlo mlíko do kafe (horší je už jen když dojde kafe samotné nebo když nejde elektrika, takže si ho nemůžu uvařit, i s mými zásobami na tisíc let).
Největší strachy posledních několika let kupodivu provázely různé etapy mého mateřství. Number one, jak to zvládnu sama s batoletem, vystřídalo po roce, jak to zvládnu se dvěma dětmi, jak to budu dělat s jedním ve školce, s oběma sama, s oběma ve školce a světe div se - obě děti žijou, já taky a máme se čile k světu.
A co si z toho všeho pamatuju? Byl to fičák, takže zcela upřímně, nic. Jsem vděčná za své psaní, za fotky, za cokoliv, co mi rané dětství holek připomene, ale ještě víc vděčná jsem za to, že umim zapomínat. Na proplakaný polštáře; beznaděj, když má dítě v noci horečku a ta ne a ne klesnout; samotu, ale přesto úlevu, že mě nikdo nebuzeruje a neponižuje; nedostatek financí i ten zasranej pocit zodpovědnosti, kterej vám nedovolí ani marodit, takže se potácíte tak dlouho, dokud se kolečka prostě točí.
 |
| Když jsem v 18 ti vypadala na 10, doufam, že teď vypadam max na 27... |
A teď už je najednou přede mnou další level, level, kdy se moje děti stanou chytřejšími než jsem já, protože jsem látku probíranou na ZŠ už dávno zapomněla a na zlomky si asi budu muset vzít doučko, abych jim je vysvětlila. (A doučovat by mě mohl nějakej mladej nadějnej student matfyzu, haha).
A tak tu sedim, dojetím brečim a hltam Milku, kterou jsem koupila i přesto (nebo možná spíš právě proto), že mi holky řekly, že jim tahle nechutná. Je přeslazená jak hovno z nutrie a já se ani neobtěžuji ji lámat pěkně na kostičky, protože jsem káča mlsná, protože jsem stejná jako mé děti a stejně jak ony se povrtam v obědu, a později bych z hladu slupla i kýtu z kance.
A ještě tohle jsem chtěla říct, navzdory všem módně alternativním, bio-, eko-, ezo- a jinejm matkám, já jsem za ten náš klasickej vzdělávací systém ráda. Nedovedu si představit, co by z mých dětí bylo, kdybych je měla učit já doma. Kdyby nepřišly do styku s ničím jiným než s mojí výchovou a vlivem. A myslim, že i přežijeme klasický známkování, školní jídelnu a vstávání na osmou. Život je boj :-) Tak směle do toho :-)
PS: A víte co jediné si pamatuju ze svýho prvního dne já? Že se mamce udělalo ve třídě špatně a já jí tam pak hledala. Měla totiž v břiše bráchu. Já momentálně v břiše nic nemám, krom tý čokolády ovšem, tak snad to všechno zvládneme dobře :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat