Pak přišlo pár desítek narozenin i partnerů a s nimi i různé přístupy k obdarovávání, více či méně originální. Záliba v poukázkách všeho druhu jednoho z nich zachránila jednou prdel mé kamarádce, když zapomněla na vánoční dárek pro manžela. Masáží a voucherů na nákupy na různých místech jsem si užila dost, a nejen toho, tudíž jsem popojela dál.
Mezitím přišel však ten nejhezčí dáreček, a přestože se kolem jejího narození doslova vařily emoce, já jsem si tehdy sama nadělila ohromnou dávku štěstí i síly, co mi pomáhala vše zmáknout. Velmi brzy a taky velmi nečekaně, přišel další takový dárek nambr tů. Přesto jsem si od samého začátku byla jistá, že jí chci. Asi to bude znít fatálně, ale děti podle mě vědí, kdy a prostřednictvím koho mají přijít na svět. My to můžeme sice do velké míry ovlivnit, stoprocentně ale pořád stále ještě ne (jo, zapomněla jsem na sterilizaci).
Krátce po narození Andulky přišlo první zapomenuté výročí a dárek v podobě celkem pozdní návštěvy tchýně a rozčarování nad tím, že jsem nevykázala patřičné nadšení. Jó, jsem nevděčná, jenže ono se během prvních pár týdnů s novým miminkem těžko někomu vysvětluje, že jediné, o čem přemýšlíte je, které dítě se rozhodnete dát pryč, protože postarat se o obě a zároveň při tom nezešílet, se zdá být věcí takřka nemožnou. Bohužel jsem objektivně došla k názoru, že vzhledem k věku a dovednostem by bylo výhodnější se zbavit Aničky, což by mi doma neprošlo, tudíž vlastním stále obě. Mezitím se mi to alerozleželo v hlavě, dvě holky se budou hodit, minimálně se za pár let podělí o domácí práce a zdědí po mně všechny ty krásný uklízecí vercajky - viz níže.
Oslava narozenin se táhla v tradičním duchu, pouze díky všudypřítomnému alkoholu a dávky nadhledu stávají se podobné akce snesitelnými. S přibývajícím věkem bych tyhle záležitosti nejraději vypustila a vzhledem k jejich logistické náročnosti se do němoty opíjela sama, zalezlá v jeskyni, dumala nad nesmrtelností chrousta a neutěšenou situací ve světě. Čert vem dary!
Když už jsem si nedávno myslela, že mě nepřekvapí nic, přišla perla. Ne, ani mořská ani sladkovodní byl to dárek naznačující mou roli, takže abych dokončila úvodní myšlenku: coby matku a ženu zaměstnanou péčí o domácnost, mě nemůže potěšit nic menšího než je parní čistič. Největším mým snem je totiž jak jinak než sterilní domov. Divíte se snad? Co dodat, milé dámy, kdo chce kam, pomozme mu tam.
